Zajímavosti:

​

- Je alergický na jahody, maliny, ostružiny, vanilku a kokos

- Má obrovský strach z bouřek

- Také se bojí berušek, nevěří jim, že jsou tak mírumilovné

- Miluje jízdy na longboardu

- Miluje literaturu, je schopný přečíst téměř cokoli

- Vlastní několik tetování

- Pro pikantní jídla by mohl vraždit

​

Charakteristika: 

​

Není to zrovna výrazný člověk. Spíše naopak – snaží se vypadat dost nevýrazně. Obyčejné tmavé vlasy, typická výška kolem 180 centimetrů. Postava, na které občas zapracuje, nevýrazný pohled. Občas se na jeho tváři objeví nějaký ten úsměv, ale jen tehdy, když je v blízkosti svých přátel a blízkých. Jinak má nasazenou vážnou tvář, protože proč by se měl usmívat jen tak? Přeci by potom vypadal jako blázen a bůhví, kdy by pro něho někdo přijel, aby ho někam zavřeli.

Dá se říci, že je Bishop celkem nekomplikovaná osoba. Na mnohé může působit jako flegmatik, který má vše na háku a je mu to jedno. Není tomu tak, ale on se naučil zachovávat chladnou hlavu s určitých situacích. Takže se dá víceméně říci, že není horkokrevný typ člověka a nevybuchne díky maličkostem. Samozřejmě se najdou situace, kdy se nezná ani on a vidí před očima rudou barvu. Je to tehdy, když se někdo naváží do jeho přátel a blízkých. Bishop je takový, že si dokáže snadno člověka oblíbit, ale zase to není natolik, aby si ho ihned pustil k tělu. Co se tohoto týče, je na to opatrný. Jednou se svěřil člověku, kterého znal sotva pár dní a dost se kvůli tomu popálil, protože se jevil jako někdo, komu může říct o svém životě cokoli. Teď nikoho takového nemá a bohužel to všechno v sobě dusí. Když je mu nejhůře, čeká na vhodný čas, kdy začne zapadat slunce. Nebo vycházet, to záleží, zda v noci spí nebo ne. Ale západy a východy patří mezi jeho podněty, které mu dokáží zlepšit náladu. Zvlášť, když k tomu má kávu a skvělou knihu.

Co se týče jeho samotného, je v konverzaci otevřený všemu. Navíc, je to člověk s opravdu milou dušičkou. Už několikrát dostal vynadáno za to, že se možná až moc omlouvá a má opravdu srdce ze zlata. Dá se říci, že sebe má až na druhém místě, protože všechny, které má rád má před sebou. Je spokojený tehdy, když jsou všichni v jeho okolí spokojeni. Jakmile je zamilovaný do někoho, kdo je zamilovaný do někoho jiného, Bishop dotyčné pomáhá, aby získala svého prince. Místo toho, aby se snažil o ni sám. Možná tohle je ten důvod, proč je pořád sám.

Má také vlídný vztah ke zvířatům, to taky důvod, proč pracoval jako ošetřovatel v zoologické zahradě. Měl na starost medvědy, kteří patří mezi jeho oblíbená zvířata, takže si tím i lehce splnil sen.

​

Minulost:

​

Bishop se narodil v Americe, přesněji ve městě Phoenix. Ale nenarodil se sám, spolu s ním vyšlo na svět i jeho jednovaječné dvojče – Belcher. Už od narození bylo vidět, že Bishop je ten klidnější, rychleji se učí a samostatnější než jeho bratr. Nejvíce se to potom projevovalo hlavně ve škole. Zatímco Bishop pracoval na svém životě, tvrdě studoval a staral se o druhé, tak tohle Belcherovi chybělo. On si života užíval, dokud to šlo. Problémy, špatní kamarádi a později alkohol, drogy a nejrůznější party. Na školu kašlal, spoléhal na Bishopa, že veškeré úkoly a testy za něho udělá on a staral se nakonec i o sebe. Proto byl z těch dvou taky ten oblíbenější. Belcher byl Belcher, ale Bishop? On vždycky byl označován jako ten druhý. Kdo by se také bavil s někým takovým?

Na střední škole se Bishop zamiloval. Byla nádherná. Blondýnka s dlouhými vlasy až po pás, oči modré jako laguna a jen její pohled mu dokázal podlomit kolena. Po roce se ji odvážil oslovit a bylo to příjemné. Nevadilo jí s ním mluvit, dokonce trávit čas. Pozval ji na ples, kde spolu protančili celý večer. Nakonec skončili u ní a byl to pro něho opravdu nejkrásnější večer v životě. Taky se s tím druhý den svěřil jednomu studentovi, který byl u nich nový a myslel si, že jsou přátelé. Dobří přátelé. Ale jak se ukázalo, s Bishopem se přátelil jen z důvodu, že byl chytrý a mohl by mu dělat úkoly. A co se nestalo? Doneslo se to partě jeho bratra a následně po celé škole. Jeho život byl v troskách, všichni z něho měli srandu. S Belcherem promluvil jen když musel, nikdy mu to neodpustil a více méně zbytek střední školy přežíval sám. K tělu si nikoho už více nepustil.

Po střední se vydal na univerzitu, kde byl ubytovaný i na koleji, protože doma nechtěl zůstávat. Ne s někým, kdo ho vlastně v životě podvedl. Univerzitu dokončil úspěšně, ale bohužel se tomu dále nevěnoval a šel pracovat do místní zoologické zahrady, kde se staral o medvědy. Sice trvalo nějakou dobu, než se tam zaučil natolik, aby k nim mohl nakonec chodit sám, ale jeho sen se splnil a zjistil, že to jsou opravdu skvělá zvířata. Pracoval s nimi několik let. Jednou dostal na starost zaučit novou kolegyni. Nebyl z toho zrovna nadšený, ale byla to chyba. Vlastně zjistil, že ona osoba byla opravdu fajn, vlastně si s ní celkem rozuměl. Byla to zrzka, s modrýma očima a byla svá, což se mu líbilo. Jakmile si začali opravdu rozumět více, musela se odstěhovat zpátky do své rodné země ve Skotsku. Zamrzelo ho to, protože pomalu našel někoho, s kým si rozuměl. Bohužel s ní ani žádný kontakt neudržel a vlastně na ni úplně zapomněl. A věří tomu, že i ona ho již vypustila ze svého života.

Co byl zase sám a neměl žádného spolupracovníka, tak přemýšlel. Možná chtěl v životě zažít něco nového nebo chtěl nějakou změnu. Ale ne něco jako novou image nebo si pořídit mazlíčka. Proto se rozhodl, že se odstěhuje. Změní úplně místo. Sbalil si všechny nejpotřebnější věci, koupil si letenku do Skotska a než odletěl, rozloučil se s rodiči. Nechal všechno za hlavou. Veškeré vzpomínky, které by mu připomínaly problémy, svého bratra, svou vysněnou práci. Vlastně toho začal pomalu litovat. Ale už nebylo cesty zpět, protože si už koupil dům v Edinburghu. Za pár hodin nakonec seděl v letadle. Letěl na úplně jiný kontinent, kde to nezná. Nezná tam nikoho. A ještě nenapsal ani jeho známé, že se vlastně odstěhoval z Ameriky a nemá v plánu se jen tak vracet zpátky.