Zajímavosti: 

​

- Umí se pohybovat téměř nehlučně.

- Má několik tetování inspirovaných hororovými filmy, kterých je fanouškem.

- Miluje pálivé jídlo.

- Má ráda sázky a hry, nepohrdne žádnou výzvou. 

 

Charakteristika: 

 

 Annabell, ale raději Annie, jak sama preferuje, nepatří mezi typické krásky. Vzhledem k drobnému oválnému obličeji její rysy občas působí příliš výrazně. Velké modro-šedé oči, trochu větší kulatý nosík a plné rty. Přesto často zapadne mezi ostatní. Tvář jí lemují prameny středně dlouhých blond vlasů, jejichž délku sama udržuje v mezích, není ráda, když jí někde překážejí. Jednou za čas však změní střih nebo barvu, čistě z rozmaru a touze po změně. Nakonec se však vždy vrátí k nějakému odstínu blond, která k ní jednoduše patří. I postavou je středně vysoká, nevybočuje z průměru. Štíhlá, ale na modelku by si hrát nemohla. Ve všech ohledech byla snadno zapomenutelná a využívala toho. Neznamenalo to však, že občas svůj nevýrazný styl nedovedla změnit. Uměla se nalíčit tak, aby zvýraznila své atraktivní rysy. A stejně tak se hezky obléct, aby dala vyniknout těm několika málo přednostem jako je ucházející dekolt a dlouhé nohy. Navíc uměla být šarmantní a okouzlující, když si zamanula a tím stoupnout v očích toho, na koho zrovna upírala svůj zájem.  

Annie je komplikovaná osobnost. Poté, co viděla jako malá Shreka, by se popsala jako cibule s hodně, hodně vrstvami. Občas si ani není jistá, kolik jich má, a co z nich je doopravdy ona, a co jsou jen náznaky osobností, které si vytvořila. Lidem nenastavuje pravou část, místo toho pečlivě volí, jak se bude prezentovat. Už dávno se naučila, že nikomu se nedá věřit tak, aby mu ukázala své pravé já. Občas ji jen znepokojovalo, že už ani netušila, co vlastně to její pravé já je. Na někoho by možná mohla působit jako ledová královna. Nemá potřebu se s každým přátelit a už vůbec ne se každému zavděčit. Drží si odstup například i od spolužáků nebo kolegů v kavárně.  

Přesto se nedá říct, že by byla vyloženě introvert. Rozmluvit ji není tak těžké, jen se jednoduše vyhýbá osobním tématům. Dokáže s vámi ale jinak diskutovat skoro o čemkoliv a to kupodivu i celkem inteligentně místo toho, aby bezduše plácala. Celkem pohrdala dívkami, které uměly mluvit jen o nové manikúře a jejich největší vášní bylo nakupování. Co takhle politika, lidská práva, nedostatečné sociální zabezpečení téhle země? Ne? Rozhodně v ní bylo více než se na první pohled zdálo. Studovala právo na Edinburgské univerzitě a měla dobré výsledky. Ráda by jednou své studium využila nikoli k otevření své soukromé právnické kanceláře, ale aby mohla pomáhat lidem, kteří si to zaslouží. V sociálním a právním systému viděla mezery, které se musely vyplnit a ráda by na tom jednou mohla pracovat a zajistit, aby mohla pomoci lidem jako byla kdysi sama i ona.  

Uměla být hašteřivá a hádavá, ačkoli kolem neměla kolem sebe příliš lidí, s nimiž by se pustila do křížku. Jako mladší nezašla daleko ani k tomu, aby použila pěsti. Dnes se spíše oháněla ostrými ošklivými slovy, které však často udeřili přesně tam, kde bylo třeba. Měla na lidi totiž dobrý odhad. Ba přímo výborný. Chvíli uvažovala, že by raději se svým talentem šla studovat psychologii, ale to jí nepřišlo správné. Měla ji tudíž jen jako jeden z oblíbených předmětů. Dokázala snadno lidi prokouknout, odhalit jejich motivaci, jejich slabiny, naděje, pochopit způsob, jakým jednají a přemýšlejí. Jen díky tomu získala práci, kterou má nyní, a která jí platí studium a většinu účtů a brigáda v kavárně to doopravdy není. Ačkoli na kávu nedala dopustit, rozhodně pro ni nezačal den, dokud si nedala dvojité espresso, aby byla schopná alespoň trochu fungovat.  

Někde pod tou nezúčastněnou maskou je však laskavá a zajímá se o své okolí. Pravidelně chodí pomáhat do útulku pro bezdomovce pomáhat s vařením a dalšími nutnými věcmi. Nemá ve zvyku se nad lidi povyšovat, pokud jí někdo přijde po její úroveň, raději ho ignoruje, než aby se předváděla. Občas jí na rtech vytane její typický drobný poloúsměv a vypálí nějakou sarkastickou poznámku, ale člověk po ní přeci nemůže chtít dokonalou sebekontrolu, no ne?  

Ráda sportuje, když je čas. Začala chodit na krav magu a pravidelně běhá a cvičí. Zbavuje se tak přebytečné energie i emocí. Ve volném čase si taky ráda přečte knihu, anebo pustí nějaký hororový film, což je nejspíš jediný kinematografický žánr, u něhož udrží pozornost. Navíc je fajn vidět hrdiny čelit imaginárním hrůzám, když sama věděla, že svět je plný těch reálných, které jí pravidelně klepou na dveře. Taky ráda zpívala a naučila se kvůli tomu hrát na kytaru, nebo se o to alespoň vytrvale snažila. Občas si jen tak vyšla na procházku a bezcílně se toulala hodiny a hodiny, aniž by věděla proč. Chtěla si pořídit pejska, ale bála se, že by na něj neměla dost času, a tak má doma akorát křečka, kterému ani nedala jméno, ale jeho pravidelné škrábání a činnost v noci jí pomáhaly usnout. Při přílišném tichu byla napjatá a nedovedla usnout, nehledě na vlastní myšlenky a následně noční můry, obojí jí klidné spaní dost ztěžovalo.  

Co se týkalo jejího milostného života, nemohla si dovolit mít nějaký vztah. Ne, že by o něj stála, všechno by to leda komplikovalo. Nehledala ani partnery na jednu noc. Přesto se často s někým vyspala jen skrze svou práci. Netahala do toho city, sex byl prostě jen něco, díky čemuž mohla dosáhnout svého. Dokázala si ho užít, ale jen když přestala přemýšlet, proč to dělá a to si mohla též jen málokdy dovolit. Netrápilo ji to však. I když jí občas chyběla něčí blízkost a prostá pozornost, zvykla si být na věci sama. Jediný člověk, vůči němuž sama pociťovala nějaký vřelý cit byl její mladší bráška Aaron, kterého vídala jen pomálu, ale každého okamžiku si cenila nad všechny peníze.  

​

Minulost:

​

Smůla se držela Annie tak nějak od narození. Otec je opustil, když jí byly dva roky, takže na něj nemá žádné vzpomínky. Matka se je snažila uživit, takže chodila na noční směny do baru, a jakmile Annie trochu odrostla, vzala ještě druhou práci. Annie netrvalo dlouho pochopit, že místo nočních směn za barem přišla matka na výnosnější způsob vydělávání. Občas Annie zamykala v pokoji, zatímco z její ložnice se ozývaly podivné nechutné zvuky a do toho hrubé mužské hlasy, občas pláč. Tyhle noci téměř nezamhouřila oka, přes uši polštář, ale ani tak to nepomáhalo. Když jí bylo dvanáct, narodil se jí bratříček Aaron. Annie chápala moc dobře, jak k tomu došlo, a že matka ani nejspíš neví, kdo je otcem Aarona. Navíc se o něj odmala starala spíše Annie, protože z matky se postupně stal notorický alkoholik. Až později zjistila, že jela i v drogách, ale to až poté, co ji našla bezvládnou v kaluži zvratek ležet v koupelně na podlaze, když jí bylo patnáct a Aaronovi tři roky.  

Chvíli spolu byli v dětském domově, kde mohla Annie brášku aspoň trochu chránit, ale pak je rozdělili do pěstounských rodin. Bohužel nenašli místo pro oba. Annie sotva dochodila střední, jelikož se z ní stala problémová holka a rváč. Změnila tři pěstounské rodiny, často se vyplížila a šla navštívit brášku a vracela se až o několik dní později. Nehledě na to, že v poslední pěstounské rodině si všímala oplzlých pohledů jejího “otčíma”. Náhodně stál za dveřmi koupelny, když ji opouštěla po sprchování, občas v noci slyšela, jak někdo bral za kliku, i když se vždy ujistila, že je zamčeno a klíč zevnitř v zámku. Necítila se tam bezpečně. V osmnácti se tím pádem velmi ráda osamostatnila a opustila své pěstouny. Chtěla zažádat o to, aby jí svěřili bráchu do péče, ale neměla na to prostředky. Chvíli žila na ulici, než si našla práci v nějakém pajzlu, aby vydělávala alespoň na malý kumbál, kde by mohla bydlet. Soud by jí bratra ale stejně ani tak nepřiřkl. Jeho pěstouni ho navíc nakonec doopravdy adoptovali. Zakazovali jí se s ním stýkat, aby na něj neměla zlý vliv, tudíž ho musela vyhledávat potají, čekat na něj o přestávkách u školy apod.  

Největší rána přišla, když se dozvěděla, že rodina Aarona se bude stěhovat do Skotska do Edinburghu. Ne, že by k rodnému Brightonu měla nějaké vazby, ale neměla moc prostředků na to, aby se mohla vydat za bratrem. Shromáždila to něco málo, co měla a vyrazila na cestu. Potřebovala všechny peníze, a moc jich nebylo, aby si alespoň v Edinburghu mohla najít nějakou ubytovnu na pár dní a najít práci, proto to riskla a jela stopem. První část cesty jela s milou postarší paní, díky níž trochu polevila v ostražitosti. Podruhé jí zastavil příjemně vypadající slušný postarší pán. Instinkt jí napovídal raději počkat, ačkoli pro to neměla jediný rozumný důvod. Ale nikdo jí nezastavil celé hodiny a byl leden, hrozná zima. Nakonec tedy udusila vlastní intuici, jedinkrát a naposledy a nasedla.  

Cesta probíhala poměrně v klidu. Zastavili na benzínce, načež on prohlásil, že si dá něco na jídlo. Pozval ji, ale trvala na tom, že si to zaplatí sama. Následně si ještě odskočila na záchod a jelo se dál. Začala si však připadat ospalá, téměř opilá. Ani si nevšimla, kdy zastavili u nějakého motelu. Bylo jí hrozně zle. Vnímala jen to, jak jí pomáhal dostat se na pokoj, v tu chvíli vděčná za jeho starostlivost. Nemyslelo jí to. Že by onemocněla z toho chladu? Na chvíli ji pohltilo blažené nevědomí a přišla k sobě až na pokoji ve chvíli, kdy jí muž svlékal kalhoty. Až v tu chvíli jí došlo, co se děje a začala se bránit. Jenže ji praštil, surově a zacpal jí ústa. Byla příliš slabá na opravdový odpor. Ale bohužel již ne dostatečně mimo na to, aby nevnímala, co s ní dělal dál. Přišlo jí, že to trvalo hodiny, ta bolest, to ponížení. Do té doby s nikým nezašla dál než k nějakému hloupému muchlování, měla jiné starosti než byli kluci. Nakonec přeci jen omdlela a probudila se až druhý den. Na těle spoustu modřin, v klíně jí bolestivě tepalo a tentokrát už opravdu zvracela. Muž však neměl zrovna moc slitování. Hodil jí věci, aby se oblékla, že jedou dále. V tu chvíli se příliš bála. Mohla by utéct? Necítila se na to. A tak se opravdu roztřeseně oblékla a znovu s ním nastoupila do auta. Tentokrát však, když si potřeboval odskočit a zamkl ji v autě, mu v rychlosti prolustrovala doklady, aby zjistila jeho jméno.  

Překvapilo ji, když ji doopravdy nechal jít v Edinburghu. Dokonce jí řekl, že si to celkem užil a nechal jí nějaké peníze, než odjel. Chtěla je zahodit, ale zoufale je potřebovala. Až v tu chvíli si dovolila plakat. Zamířila na policejní stanici, ale zarazila se. Věděla, jak věci chodí. Znala ten systém. Zdál se jako bohatý spořádaný muž a ona byla holka s nějakým tím záznamem v trestním rejstříku za rvačku a opilecké scény. Nejspíš by se z toho vykecal, vyplatil, co ona věděla. Ale jí by nikdo nepomohl. Tak jako vždycky. A tak to nechala být a jen se modlila, aby nebyla těhotná. Naštěstí alespoň v tomhle měla štěstí.  

Našla si brigádu v kavárně, ale náklady na život v Edinburghu byly vyšší než v Brightonu. Naučila se tedy využívat svého talentu. Začala po nocích svádět muže, nejlépe zadané, a pak je vydírala. Nebyla za to na sebe hrdá. Ale o vztah ke svému tělu přišla onu osudnou noc a sex pro ni neznamenal nic jiného, než nástroj k tomu, aby dosáhla svého. Po nějaké době se jí však povedlo přešlápnout. Jeden muž si své vlastní pýchy přeci jen vážil více než svého manželství a chtěl ji udat. V tu chvíli však vstoupili do hry Haggis. Nabídly jí dohodu. Bude pracovat pro ně a oni ji z průseru vykopají a ještě jí mnohem lépe zaplatí. Neváhala dvakrát. Za ty roky si u Haggis vypěstovala nějakou pověst. Stala se z ní jejich oceňovaná špionka. Nikdo si neuměl muže tak dobře namotat kolem prstu a získat o nich informace, vyhrabat na ně špínu. Mohla si dovolit slušné bydlení a co víc, kurzy, které jí pomohly s přípravou na vysokou, až nakonec udělala přijímací zkoušky na právo. Navíc si z pěněz Haggis mohla studium dovolit i bez vražedné studijní půjčky. Haggis jí poskytly jediné bezpečné zázemí, co kdy znala a byla jim absolutně loajální. Dál vídala bratra. Prezentovala se samozřejmě jako spořádaná studentka s prací v kavárně a adoptivní rodiče nakonec přistoupili na to, že se “napravila” a nechali ji za určitých podmínek Aarona vídat. Bylo hrozné, jak rychle rostl. Kromě něj nikoho neměla a byla odhodlaná na něj i nadále dohlížet.  

​