Zajímavosti:

​

- Strach z hmyzu a tmy

- Miluje sladké i slané

- Má dobrou paměť

- Ráda tancuje a zpívá, ale jen doma nebo před lidmi, co má ráda

​

Charakteristika: 

​

Artemis pochází z pětičlenné rodiny, kterou tvoří její rodiče a stejně staří sourozenci Thovt a Brigid. Její matka studovala evropskou starověkou mytologii odkud pochází i jména jejích dětí. Nyní ji i sama vyučuje. Naopak jejich otec je veterinář a vlastní veterinární klinikou a útulkem pro všechna ztracená nebo zraněná zvířata bez ohledu na rasu. Sama Artemis začala studovat na vysoké škole historii a stejně jako její máma i evropskou mytologii. Zejména se věnuje řecké, egyptské a severské mytologii. Co se týče historického období, miluje starověk a středověk a pak druhou světovou válku.

Vzhledově působí Artemis půvabně a roztomile, což také je, alespoň pro většinu lidí z blízkého okolí a rodiny. Není jisté, zda za to mohou vlnité blond vlasy délkou dosahující do poloviny zad, nebo snad velké světle hnědé oči s příměsí zelené. Popřípadě celkově její obličej s menším nosem, plnějšími rty a světlejší pokožkou. Také není moc vysoká, má jen 162 centimetrů a váží pouze 51 kilogramů, takže působí ještě drobněji než už je. Nohy má dokonce delší než tělo, což v pár situacích může být výhoda. I když v běhu to není, nikdy neměla důvod před někým či něčím utíkat, takže se běhu ani nevěnovala. Povahově je velmi složitá až je jednoduchá. Nikdy nepatřila mezi nejupovídanější lidi, ale po šikaně na základce se do sebe stáhla o něco více. Pořádně mluvit ji slýchá jen rodina a jen před ní dokáže odkrýt svůj specifický smysl pro humor. Kamarády nikdy moc neměla, alespoň ty lidské ne. Co se týče zvířecích, měla jich plný útulek, odkud si vzala i své dva mazlíčky. Třínohou májskou mývalý kočku Abby a malého ježka Freddyho. Abby má z těch dvou nejraději, protože je už stará a má ji od koťátka. Bojí se dne, kdy ji tato sladká kočička opustí. Řídí se pravidlem, že člověka lze nejlépe poznat podle toho, jak se chová ke zvířatům, a že zvířata jsou jen odrazem lidského chování. Sama ale přátelská je, dále i ochranářská, tichá, milá a pracovitá a snaží se být co nejzodpovědnější k lidem okolo. Když k tomu má důvod, je i soutěživá a ráda se vsází, při poslední sázce sice prohrála, ale zjistila kvůli tomu, jak by vypadala s tmavými vlasy. Miluje květiny a kdyby nestudovala historii, rozhodně by zkusila botaniku a nebo, jako její otec, veterinu. Kvůli starání se o jejich mazlíčky má několik větších i menších jizev na těle, jak mají mnozí z nich dlouhé drápy. Její laskavost a plachost byla jedním z důvodů šikany, dalším byly jizvy, o nichž si mysleli, že jsou z důsledku sebepoškozování. Ze zavírání na tmavá místa má strach ze tmy, pavouků a brouků. Artemis nikdy ani nepomyslela na to, že by si ublížila, neměla k tomu nikdy sebemenší důvod, stejně jako nikdy nezkusila drogy nebo tvrdý alkohol. Pro většinu svých vrstevníků je proto divná. Samotné ji přijde, jako by se zasekla v čase a je moc dětinská, zatímco ostatní jsou o dost vyspělejší. Nikomu to ale nedává za zlé a snaží se v tom naopak najít pozitivum.

Mezi její koníčky patří starání se o zvířata a rostliny, četba, poslouchání hudby, plavání a míčové hry, při kterých si několikrát zlomila prsty na rukou a nebo nos. Jen jednou při vybíjené si zlomila nešikovně ruku. Dále by se popsala jako domácí puťkou, jelikož miluje vaření, domácí práce a ráda háčkuje. To dělá ale jen ve volných chvílích. Jazyky hovoří jen anglicky a německy, ale nic není špatné na tom to dohonit během života. Proto by ráda ještě zkusila ruštinu a španělštinu. V zimě i mimo ní ráda bruslí a udržuje se tak v kondici. Jako brigádu si zvolila práci v květinářství a když je potřeba, tak pomáhá i tátovi v útulku.

​

Minulost:

​

Jak už je výše zmíněno, narodila se jako poslední dítě ze tři do rodiny veterináře a profesorky evropské mytologie. Byla pojmenována po bohyni lovu a měsíce Artemis a bohyni šťastné náhody Týché. Sama ale na šťastnou náhodu nevěří. Život ji nikdy nedal příležitost na nějakou šťastnou náhodu vůbec narazit. Místo do školky zůstávala se svými stejně starými sourozenci doma a hrála si s nimi a se zvířaty v útulku. Protože zvířátka milovala a nějak ji nevadilo, že ji do kůže zatínají své drápky, objevilo se na ní několik desítek menších i větších jizev. Kdyby věděla, co tím způsobí, dávala by si o něco větší pozor. Co nastoupila do školy, byla hned terčem posměchu. Byla tichá, s nikým se moc nebavila a když už, tak to byli jen její dva sourozenci. Ti se jí snažili zastávat, ale každý byl v jiné třídě a tak neměli ani tušení, co se s malou Artemis děje. Nejdříve šlo jen o slovní napadání a posměšky kvůli jejímu neobvyklému jménu, vlasům, vzhledu celkově a její plachosti. Avšak co uviděli její jizvy, řekli si, že je ještě divnější a psychické týrání se přeneslo i do sféry fyzické. Špendlíky v botech, tahání za vlasy, inkoust na oblečení, kradení věcí a mnoho dalšího. Jen málokdy se vyhla zavření ve skříňce, v suterénu nebo šla domů se suchou hlavou. Doma o tom samozřejmě nikomu neřekla, i přesto, že ji několikrát sourozenci zachránili. Nechtěla z toho mít ještě větší problémy. Doufala, že se to na střední zlepší, ale nezlepšilo.Kvůli uniformám byla většina jejích jizev vidět a tak vše proběhlo nanovo. Uzavřela se a doma se snažila dělat, jakože se nic neděje. Což bylo složité a její rodina věděla, že má problémy, ale nikdy jim nechtěla nic říct a zároveň si to sama nechtěla připustit. Nikdy nepomyslela na to, že by si ublížila, dělali to ostatní, ona jim to nechtěla ulehčit. Naštěstí na střední nebyla tak dlouho a konečně se dostala na vysokou, kde je nyní. Bydlí na koleji s jednou holčinou, co ji připadá hrozně fajn a nebojí se, že by ji něco provedla, nebo ji ponižovala. A celkově to prostředí Edinburghu se jí zamlouvá, dokonce by se tam i ráda po škole přestěhovala na stálo. Ale zatím si užívá druhého ročníku vysoké, čehož se v blízké době ani nechce vzdát. Stejně jako ostražitosti před cizími lidmi.