Zajímavosti:

- má jizvy od řezání na předloktí a zápěstí

- nesnáší své vlasy

- mívá časté noční můry

- má jizvu na břiše

- umí zadržet dech na absurdně dlouhou dobu

​

Charakteristika:

​

Brooke je na první pohled typická Skotka s dlouhou záplavou zrzavých vlasů. Ačkoli ji to štve, její obličej stále působí téměř dětsky. Nemohla by si koupit ani lahev vína bez toho, aniž by po ní chtěli občanku. Velké průzračné oči, u nichž si člověk občas není jistý, zda mají modrou, šedou nebo zelenou barvu. Pihy, které ani v nepříznivém edinburghském podnebí nikdy neblednou a plné rty. Přičtěte k tomu tak trochu pršáček a porcelánovou pleť a není divu, jak si z ní lidé občas utahují, že vypadá jako panenka. Postavou je lehce nadprůměrně vysoká, ale bohužel hubená. Popravdě by však mohla sníst, na co přijde, a nepřibrala by ani deka. Příroda jí nadělila jen minimum křivek jako úzký pas a v dekoltu se též alespoň něco najde. Nemá jednoznačný styl oblékání, nikdy nad módou příliš nepřemýšlela. V jejím šatníku tak najdete všechno možné, ačkoliv pozorné oko by si všimlo, že většina triček má dlouhý rukáv.  

Její povaha je složitá, obvykle lidé však ani nedostanou šanci poznat ji blíže. Spousta lidí si myslí, že je chladná a přezíravá, vzhledem k tomu, že skoro s nikým nemluví, a když už musí, omezuje to na krátké a stručné odpovědi. Nikdy si se spolužáky nejde po škole sednout. Nikdy se nesměje. Nakonec ji většina lidí začne přehlížet, ačkoliv to díky těm zářivým vlasům jde jen stěží. Je to však jen maska, kterou se naučila nosit. Sama už si není jistá, nakolik je její emocionální otupělost reálná. Občas se opravdu cítí, jako by se jí okolní svět vůbec netýkal.  

Brooke je velice inteligentní děvče. Vždy rychle chápala a má perfektní paměť. Nejvíc si hoví ve “světě nul a jedniček”. Tam vše dává smysl a vždycky dokáže najít nějakou kličku, kterou ostatní přehlídnou. Na internetu je jako doma, rozumí softwarům všeho druhu a ani hardware jí nikdy nepřipadal složitý. Navíc jí tohle prostředí poskytuje takovou míru anonymity, kterou si sama zvolí. Proplouvá však školou bez problémů i v jiných předmětech. Snad kromě sportu. Povinný sportovní předmět si nakonec vybrala sportovní masáže, vzhledem k tomu, že by se dokázala zabít i při chůzi na rovné zemi.  

Jeden ze zaručených způsobů, jak ji rozmluvit, je ji naštvat. Chvíli to v sobě dusí, ale potom vybuchne a dokáže vás pořádně zpražit. Je dost hádavá a hašteřivá. A nerada prohrává, dokáže být hodně zarputilá a tvrdohlavá. Přiznat, že nemá pravdu, je pro ni těžké.  

Ačkoliv si toho málokdo všimne, má smysl pro humor. Ano, často černý, kousavý a sarkastický, ale je tam. Díky tomu občas trousí rádoby vstřícné poznámky, které však mají za úkol dotyčného urazit. Není s ní vůbec lehké pořízení, což sama moc dobře ví. Své samoty si cení, ještě více svobody a samostatnosti. Nesnesla by, aby se musela někomu podřizovat. Vše ve svém životě si řídí sama a hodlá u toho zůstat. 

Kromě studia si vydělává jako hackerka a v určitých kruzích je pod přezdívkou Winter dost známá. Patří k nejlepším hackerům v zemi. Ačkoliv o tom nikdo nemůže vědět, je na svůj úspěch absurdně hrdá. Navíc jí z toho plynou dostatečné peníze na to, aby si mohla dovolit malý byt přímo v centru města a vše, co potřebuje k živobytí a splácení studentské půjčky, přesto jí ještě dostatek zbývá. Párkrát nevědomky provedla prácičku i pro známý gang Haggis. Přesto ale ve volném čase dál brigádničí v obchodu s elektronikou a občas zajde pomáhat do zdejšího útulku.  

Kromě počítačů ji baví i čtení a koukání na seriály a filmy. Dokáže se u nich zašít celý den v posteli. Má slabost pro vintage věci, převážně nábytek, ale má i nějaké kousky oblečení. Taky hodně maluje. Na zdi jí visí několik jejích oblíbených obrazů, další plátna se povalují všude možně. Je to její druh relaxace. Má ráda vodu, plavání je jedna z pohybových aktivit, při které se nezabije, tudíž v hezké dny využívá moře nehledě na jeho teplotu. Má kočku sphynx jménem Chia a považuje ji za jedno z nejošklivějších zvířat, které kdy viděla, přesto má tu obludu upřímně ráda.  

Pokud by se vám nějakým způsobem povedlo probourat ty vysoké zdi, které kolem sebe vystavěla, zjistili byste, že je laskavá a nese si s sebou spoustu jizev na duši, které ji donutily nedůvěřovat lidem. Je loajální a odhodlaná a nikdy by schválně nikomu neublížila, ačkoliv ví, že si to mnozí lidé zaslouží. 

​

Minulost:

​

Narodila se přímo v Edinburghu. Na matku se příliš nepamatuje, umřela díky mozkovému aneurysma, když bylo Brooke osm. Člověk by myslel, že si bude pamatovat víc, ale nejspíše to vytěsnily všechny jiné špatné vzpomínky. Svého pravého otce nikdy nepoznala, matka otěhotněla nechtěně, dítě si však ponechala, ačkoliv ji za to přísně křesťanská rodina zavrhla. Místo toho se vdala o rok později, a tak Brooke jako otcovskou figuru znala jen svého otčíma. Nikdy spolu však neměli dobrý vztah, víceméně Brooke ignoroval, a to i po smrti své ženy. Brooke se musela naučit starat se o sebe sama, nachystat si jídlo, vypravit se do školy, falšovat podpis u omluvenek apod. Vždy večer se zavřela v pokoji a na oplátku ignorovala zase ona otčíma, který se vracel z hospody nadraný a často usnul ještě na gauči s lahví v ruce. 

Změnilo se to, když bylo Brooke asi 13 a přicházela do puberty. Všimla si, že se na ni otčím dívá jinak, bylo jí to nepříjemné, ale snažila se mu o to víc vyhýbat. Nepomohlo to. Jednou došel k ní do pokoje, opilý ale stejně o dost silnější než ona. Neměla šanci. Nikomu se s tím nedokázala svěřit, byla tiché dítě, neměla ve škole přátele a v dospělé zas důvěru. Na noc se začala zamykat a trávila hodně času venku, neměla však, kam jít a on si ji po tomhle vždycky našel. Zneužíval ji dva roky. Nenáviděla se, nenáviděla své tělo, svůj život. Uzavírala se před bolestí, až necítila vůbec nic. Alespoň do chvíle, než vzala žiletku a poznačila opakovaně svá předloktí. Pomáhalo to, ulevilo to otupělosti a zároveň tlumilo psychickou bolest. Byl to její jediný únik za zdmi domu.  

V patnácti otěhotněla. Bylo to do té doby nejhorší zjištění jejího života. Chtěla se toho zbavit, ale otčím by ji nenechal jít na legální potrat. Chtěla se o to pokusit sama, ale... nedokázala to. Nedokázala by to dítě zabít. Nechala školy. Mohla by ho donosit, a pak odložit, ne? Jenže její nenávist k tomu dítěti, které v ní rostlo, každým dnem slábla. Poprvé měla někoho, kdo byl jen její. Bylo bezbranné, závislé zcela na její ochraně. Nechá si ho, uteče a dostane je do bezpečí. Začala vše plánovat, poprvé odhodlaná vzít život do vlastních rukou. Dokud ji uprostřed noci neprobudila prudká bolest a zkrvavené prostěradlo. Tentokrát měla dojem, že něco v ní umřelo už napořád. Skoro nevzpomínala na pobyt v nemocnici. Ani na to, když si po návratu domů hned sbalila věci a utekla.  

Žila na ulici. Nebo spíš přežívala. Bylo jí to v zásadě jedno, kdyby umrzla někde pod mostem. Občas kradla, dokud ji nechytil Jeremy. Pokusila se ho obrat o peněženku, ale všiml si toho. Jenže místo toho, aby ji nechal zatknout, pustil ji. Koupil jí jídlo. A nechal jí vizitku s adresou. Nevěřila mu. Žádnému muži. Jenže tenkrát přišla tuhá zima. A ona raději schovala do kapes odraného kabátu ostrý střep a vyrazila na adresu, kterou jí zanechal. Kdyby byl jako její otčím, vrazila by mu sklo do krku. Alespoň se o tom přesvědčovala. Naštěstí k tomu nemuselo nikdy dojít. Měli mezi sebou zvláštní vztah. Byla jako raněné zvíře, neustále ho nervózně a ostražitě pozorovala. Držela si odstup. Aby u něj mohla bydlet a spát na gauči, začala mu pomáhat v obchodu. Vlastnil malý obchůdek s elektronikou. Hodně se tam tomu naučila. Projevil se zde její talent na počítače. K osmnáctinám dostala svůj vlastní. Tenkrát poprvé Jeremyho objala.  

Do IT se zamilovala. Chtěla studovat, ale neměla ukončené střední vzdělání. Tenkrát poprvé vyhledala někoho z podsvětí. Trvalo to, hlavně si našetřit, ale díky tomu, že se začala věnovat hackování se jí nakonec podařilo opatřit si falešné dokumenty, které dokazovaly ukončení střední školy a doporučení pro vysokou školu. Stačilo se pak už jen přihlásit, a nakonec se jí ve dvaceti povedlo na univerzitu dostat. Je tak o něco starší než většina studentů v jejím ročníku, ale je jí to fuk. 

Jednoho dne byla kontaktována s informací, že její otčím zemřel. Nevěděla, co si o tom myslet. Měla cítit úlevu? Možná být dokonce šťastná. Místo toho se po několika letech znovu pořezala a proplakala noc nad připomínkou minulosti, které se jí nedařilo zbavit. Potřebovala prostor, a tak se rozhodla od Jeremyho odstěhovat. Přesto ho pravidelně vídala v krámě. Byl jediný člověk, kterému plně důvěřovala a pochybovala, že se to kdy změní. Ani on však o její minulosti věděl jen málo. 

​

​