Zajímavosti:

​

- Pochází z Portugalska - má tudíž portugalský přízvuk, ale jenom když mluví anglicky

- Kromě portugalštiny umí ještě angličtinu, francouzštinu a španělštinu

- Studovala práva, ale sekla s nimi aby mohla jít studovat do Paříže na Le Cordob Bleu - odtamtud si odnesla prestižní titul Le Grande Diplome, na který je velmi pyšná

- Když je hodně na sluníčku, tak se jí začnou rýsovat pihy

- Nemá žádná tetování, jenom pár různých jizviček z vaření

​

Charakteristika:

​

Inês vůbec nevypadá na svůj věk. Je jí tři a třicet let, ale vypadá mnohem mladší. Zároveň vůbec nevypadá, že by měla být kuchařkou, spíše byste jí tipli na nějaké jiné povolání jako například učitelka nebo něco podobného. Ale tím ona je, žena ve středních letech, která se už skoro 10 let živila tím, že pracovala v luxusních i méně luxusních restauracích a se svou portugalskou srdečností připravovala jídla, které hladí po duši. Není ani příliš vysoká, měří zhruba kolem 170 centimetrů a je poměrně drobounká, na to, jak moc miluje jídlo, které je jednou z jejích největších vášní. Na první pohled je přesně taková, jaká je doopravdy – laskavá, srdečná a jednoduše sluníčko, které dokáže zapříst hovor s kde kým, pokud tomu je ten druhý člověk nakloněn. Chodí oblékaná jednoduše, vsází totiž na minimalismus, což ji naučilo několikáté stěhování po sobě a také život v Paříži. Nechápejte mě špatně, ona si módu užívá, jenom jde spíše přes kvalitu nežli kvantitu. Najdete v jejím šatníku spousty značkového oblečení, které je provedeno kvalitně a je to většinou lehce kombinovatelné s ostatními prvky v jejím šatníku. Většinou tady tohle všechno povýší ještě zlatými šperky, které dostává od své matky, která je návrhářka šperků. O to cennější pro ni ovšem jsou. Zvládne chodit ve všem od jednoduchých tenisek po lodičky na velice vysokém podpatku.

Co se její povahy týče, je poměrně jednoduchá. Je prostě taková, jaká doopravdy je a před nikým si na nic nehraje. Vsází vždycky na upřímnost a nesnáší lži… Jinak na první pohled působí srdečně, otevřeně a v její přítomnosti máte pocit, že jste si našli novou nejlepší kamarádku. Ovšem ačkoliv je takové koťátko umí i škrábat a syčet, a to většinou když vidí nějaké bezpráví nebo když s ní jednáte tak jak byste se ženou jednat neměli. Není tak úplně dominantní, spíše by se dalo říci, že je submisivní, ale má své chvíle, kdy dokáže ukázat drápky. Ráda se baví a miluje tanec, takže je dost možné, že ji potkáte v nějakém tom baru či nočním klubu, a to z ní bude zase úplně jiná osoba. Je… Smyslná, cílevědomá a hravá. A nemá nejmenší problém odejít s někým úplně cizím domů a užít si s ním.

Druhá strana mince ovšem je, že v neděli dopoledne bude vstávat brzo, péct své proslulé pastel de nata, zpívat si a tančit po kuchyni… Po tom, co se samozřejmě staví na farmářské trhy a naaranžuje si na jídelní stůl krásnou kytici, zvládne vyprat dvě pračky a pověsit je na balkón, jak se patří.

Další věcí, kterou je asi fajn ohledně jí zmínit, že v minulosti trpěla depresemi, které se jednou za čas objeví zpátky… Nebývá to ovšem většinou nic dramatického, už má naučené přesně co má dělat v tyhle momenty a už to zvládá natolik, že většinou ani nepotřebuje pomoc. Medikaci už nějaký ten pátek nebere, místo toho bere ale řadu suplementů a snaží si hlídat hladiny hormonů a podobně, jednoduše se snaží eliminovat všechno, co by na návrat její nepěkné nemoci mohlo mít vliv. Má ji dokonce pojmenovanou, říká jí Marianna a tvrdí, že se s ní už naučila žít, ačkoliv to není její nejlepší kamarádka a nejlepší spolubydlící.

Co se týče jejích koníčku, tak mezi ně patří rozhodně vaření, pečení a surfování. Tyhle činnosti ji dělají největší radost.

Traumat z předešlých vztahů a životních situací má sice mnoho, ale žádné z nich na ni už nemá tak úplně vliv, jelikož dlouhá léta chodila na terapie a dokázala všechno to co se stalo nějakým způsobem rozklíčovat a smířit se s tím.

No a co očekává od jejího posledního velkého stěhování? Doufá v nový začátek, místo, kde se bude cítit dobře, kde si najde nové přátelé, možná po hodně dlouhé době nějakého partnera? Neočekává moc, jenom tolik, aby nakonec nebyla příliš zklamaná.

​

​

Minulost:

​

Inês Morreira se narodila v Portugalském městě Vila Nova de Gaia, což je město hned vedle známého Porta. Narodila se do šťastné rodiny Morreira, její matka se jmenovala Eva a její otec… Těžko říct, jelikož ani sama Eva netušila, jak se jmenuje ani kdo to byl. Chápejte… Ona Eva měla takové divočejší období předtím, než zjistila, že je těhotná, a tak otcem její krásné holčičky mohlo být hned několik různých adeptů. Byla by je i kontaktovala, kdyby na ně nějaký ten kontakt měla. Jediné, co tehdy ale věděla s jistotou bylo, že si miminko chce nechat a že mu chce být co nejlepší matkou. Což pro ni tehdy znamenalo dospět… A taky že se jí to podařilo. S podporou rodiny se nastěhovala do domu, co normálně býval letní rezidencí, vybavila si dětský pokojíček, v době, kdy mohla ještě pracovat tak se jí podařilo našetřit dostatek peněz, aby měla příjemný finanční polštář (ne jenom ten od jejich rodičů) a vlastně se z ní stala během té doby docela příjemná mladá žena. Což byl docela pokrok od té rozcuchané holky do větru, co jí byla předtím.

Nakonec se v podvečer prvního máje narodila tahle krásná zelenooká holčička a tehdy ještě v nemocnici jí její matka přísahala, že nikdy nebude strádat, že tady pro ni vždycky bude a že se jí pokusí splnit co jí jenom na očích uvidí. A svůj slib samozřejmě dodržela.

​

Inês byla poměrně živé dítě, to se musí nechat. Zároveň byla ale neskutečné sluníčko. Všude jí bylo plno, její smích naplnil vždycky celou místnost, dokázala zapříst hovor s úplně každým a neměla skoro žádný stud. To jí zůstalo i teď v dospělosti. Jelikož její mamince bylo teprve dvacet jedna let, když se narodila, tak měla spoustu tios a tias (strejdů a tetiček), kteří ji rozmazlovali a zároveň učili spoustě nových věcí. Například surfování (přeci jenom bydlela v domě na pláži), hra na ukulele a později na kytaru, jeden tio ji dokonce učil německy, ale to jí příliš moc nešlo. Jednoduše řečeno byla velmi hravá a učenlivá, i ve škole jí všechno šlo s přehledem… To, jak později zjistili, mělo na svědomí to, že má fotografickou paměť. Byla tudíž velice nadaná prakticky na cokoliv na co sáhla, hotové zázračné dítě… Nebo ji tak alespoň její matka vždycky vykreslovala. Když se to vezme kolem a kolem, tak měla velice šťastné dětství, zřejmě dost šťastnější než většina. Otcovská figura jí v životě nikdy nechyběla, měla přeci tolik tios, že by si mohla vybírat. Nakonec ovšem to vybírání za ní udělala její maminka, která si domů často vodila jednoho speciálního tio, jak vždycky říkávala Inês. Později pochopila, že speciální tio byl přítel její maminky. Ovšem vůbec jí to nevadilo a postupem času mu dokonce začala říkat místo strejdo tatínku a už byli úplná a šťastná rodinka.

​

Zdá se vám, že Inês měla jenom šťastný život? Čekáte, že jako další přišla na střední školu, našla si přítele a začala být ještě šťastnější než doteď? Pak jste ovšem na omylu. Inês totiž po nástupu na střední školu začala trpět takovou nepříjemnou nemocí, zvanou deprese. Nebylo to tak, že by se u ní vyvinula na popud nějaké tragické události, dětství, jak jste už jistě slyšeli, měla velice šťastné, tak kde se stala chyba? Nikdo doteď netuší… Inês si jenom vzpomíná, že se k ní připlížila, bylo to jako třeba nachlazení, kterému nejdříve nepřikládáte žádnou váhu, ale později se z něj stane třeba zápal plic a vy víte, že máte problém. Díkybohu byla dostatečně uvědomělá na to, aby si dokázala říci o pomoc. Mimo jiné to také vytušila její matka, protože její normálně akademicky nadaná dcera začala domů chodit domů s čím dál tím více horšími známkami, nechodila surfovat se svým tio, stranila se všech a všeho… A tak společnými silami našli psychologa, který by ji byl ochoten vzít do péče a Inês každý týden chodila na sezení. Jenže bohužel ani systematická léčba pomocí terapií nezabírala a tak začala chodit také k psychiatrovi, který jí předepsal antidepresiva, na deprese, ale také na nově vzniklé úzkosti… V té době se její matka bála ji nechávat samotnou doma, a tak pokaždé, když Eva musela pracovat déle, tak k nim domů chodívala její babička. Její babička byla stará škola a na prášky a terapie moc nevěřila, podle jejích slov člověku pomůže zaměstnat mysl. Proto společně začali péct… Když říkám společně, tak myslím, že zprvu nebylo Inês stále dobře a tak pouze svou babičku sledovala, ale postupem času se k ní začínala přidávat a brzy spolu pekli krok za krokem. Součástí téhle jejich tradice bylo, že potom sedly do auta a své napečené dobroty rozvezli všem tios a tias. A věřte tomu nebo ne, mohlo to být pečením anebo tím, že jí konečně zabrali léky, možná se začala vyplácet její terapie, ale jednoduše se každý den stal lehčím a lehčím, až brzy začala Inês vypadat zase jako to sluníčko, kterým kdysi bývala. Nebyla to lehká cesta, ale nakonec se to povedlo.

Nakonec si Inês našla přítelkyni Sophii a byla opravdu zase šťastná. Sophia byla dcerou majitele školy surfování a byla v surfování vážně dobrá. Inês tahle schopnost neskutečně imponovala a byla do ní zakoukaná od momentu co ji poprvé potkala. Svěřila se s tím matce a ta se jenom pousmála, políbila ji na čelo a řekla jí, že si má svou první lásku užít, dokud to jde. A taky že užila… Sophia byla krásná, byla na ní hodná a jednoduše… Dokonalá. Měla moc ráda sladké, a tak ji Inês získala tak, že jednou babičku poprosila, jestli by nemohla vzít jejich čerstvě napečené Pastel de nata pro svou kamarádku. Tou kamarádkou samozřejmě byla Sophia a dodnes by vám mohla tvrdit, že to byly ty nejlepší Pastel de nata co kdy jedla. Pro Inês to byl jeden z nejlepších dní vůbec, protože tehdy dostala svou první pusu. No a slovo dalo slovo a ty dvě už byly jako hrdličky. Škoda jenom, že jak krásné byly začátky, o to horší pak byl konec.

Sophia začala postupem času pít, což Inês nemohla na svou medikaci… Už jenom to vzbuzovalo mezi těma dvěma spoustu hádek. Později se Inês opravdu přestalo líbit, že její přítelkyně je vlastně pořád opilá a pořád chodí pařit do všech možných klubů, každý pátek večer… Vyvrcholilo to celé tím, že Sophie přišla se sklopenýma ušima a přiznala se, že ji podvedla. To už byla poslední kapka. Inês se s ní ještě ten večer rozešla… Co je ovšem smutnější je to, že si sama tehdy vzala lahev whiskey, co měla schovanou její matka a šla se sama opít. Proč? Protože měla zlomené srdce a chtěla něco, co by to mohlo utlumit. Jenže tomu tak nebylo. Ba naopak bylo to ještě horší. Když se druhé ráno probudila, tak ležela ve své posteli, ačkoliv poslední, co si pamatuje bylo, že ležela na pláži a přes slzy neviděla na hvězdy, což ji ještě více rozrušilo, protože měl strach, že všechny hvězdy zhasly.

Její matka… Řekněme, že nebyla nadšená. Inês si s bolehlavem vyslechla o tom, jak je to nezodpovědné a že by od ní čekala více… Za což se jí potom omluvila a vysvětlila jí, že měla jenom hrozný strach. Nicméně, tím začala její druhá etapa depresí. Tentokrát tak špatná, že nakonec musela být hospitalizovaná… Inês na tyhle časy nerada vzpomíná. Důležité ovšem je, že se z toho všeho nakonec dostala! Podařilo se jí odmaturovat, a dokonce jí vzali na vysokou školu. A nebudete věřit, kterou vysokou školu si vybrala… Práva! Nebyla to ovšem tak úplně její volba jako spíš nátlak okolí. Vždyť je přeci tak moc chytrá a má tak dobrou paměť, byla by škoda na práva nejít! Druhou volbou byla ještě medicína, ale tam si sama řekla, že by to pro ni nejspíše nebylo.

A tak studovala práva, což ji ovšem ani trochu nebavilo. Nicméně tak jako tak se tam udržela, a dokonce si i něco zapamatovala. Našla si tehdy přítele jménem Louis, který byl s ní v ročníku a bylo jim spolu moc fajn, společně dělali téměř všechno – učili se, vařili si spolu, jezdily za rodinou, chodili občas na nějakou tu party… A dost možná by se jednou vzali, ale vesmír měl úplně jiné plány…

Byla teplá letní noc, když se ti dva společně vydali na večeři, procházeli se historickým centrem Porta, vše bylo krásné… Než se vydali domů. Měli tehdy velkou autonehodu a oba tehdy skončili v nemocnic a rekonvalescence trvala několik týdnů. K nečemu to ovšem bylo… Inês si tehdy uvědomila, že je život příliš krátký na to, aby studovala obor, co ji nebaví a s právy sekla… Byla těsně před státnicemi a ona s nimi prostě a jednoduše sekla. Všichni si klepali na čelo, snažili se jí přemlouvat co to jenom šlo, ale ona se nenechala zviklat. Bohužel, tady tohle rozhodnutí znamenalo také rozchod s Louisem… Ukázalo se, že když nejsou spolu na škole, tak toho nemají zas tak moc společného a jejich vztah začal chátrat… Navíc Inês se rozhodla, že půjde studovat do zahraničí. Konkrétně na akademii Le Cordon Bleu a že si odtamtud odveze Le Grand Diplome. To ovšem znamenalo, že se bude muset přestěhovat do Londýna, oprášit svou školní francouzštinu…

​

Nic z toho ovšem nebylo překážkou a o pár měsíců později už byla Inês v Paříži a studovala něco, co ji konečně začalo bavit. A ukázalo se, že je skutečně nadaná. Nebylo to ovšem ničím jiným než tvrdě vydřená práce, co ji pomáhala dostat se na vrchol. Nebylo to ovšem jenom samá škola, chodila se i moc ráda bavit a vlastně zjistila, že pařížský způsob života ji velice vyhovuje…

Co bylo ovšem mnohem pozitivnější bylo, že se postupem času dostala do fáze, kdy přestala brát prášky, a tak mohla začít pít… Takže když jednou za čas měla volno, šla do klubu, kde si většinou dala skleničku nebo dvě, tančila, co jí hrdlo ráčilo a většinou potom odešla domů po boku nějakého muže, kterému se z postele vytratila hned co bylo dílo dokonáno. Takhle žila několik let. Ovšem samozřejmě tak dlouho nestudovala, ale nějakou dobu plnila povinné stáže a potom se nechala zaměstnat v jedné malé restauraci, kde chodili většinou místní, turistům to místo zůstalo skryté a byla tady nadmíru spokojená.

Takhle žila dlouhou dobu, občas se vrátila za svou matkou na pár týdnů, občas cestovala po celé Evropě, kolikrát pouze s batohem a jednoduše si užívala jejího spokojeného života. Jenže po nějaké době začala toužit po změně. V Paříži žila už několik let a milovala to tam, ale něco jí chybělo… Chtěla úplnou změnu, jiné počasí, jiná kultura, jiní lidé… A pak ji to trklo. Edinburgh! Rozdílů mezi Paříží a Edinburghem bylo opravdu hodně, a tak to bylo ideální místo na to se zde přestěhovat. Rozprodala tedy většinou svých věcí, sbalila to co nechtěla prodat a vydala se na svou velkou cestu… Když zde dorazila, ubytovala se v hotelu, než se jí podařilo najít byt, který si mohla pronajmout a podařilo se jí získat práci v místní restauraci, takže teď se uvidí, co anebo koho jí vesmír pošle do cesty.

​

​

​

​