Zajímavosti: 

​

- Má spoustu tetování, ale žádné si nevybral bez rozmyslu.  

- Přestože patří mezi kriminálníky, má svůj vlastní morální kodex, který by nikdy neporušil. 

- Je věřící, ačkoliv dle těchto zásad nežije. 

- Má rád luxus. 

- Umí skvěle číst v lidech.  

​

Charakteristika: 

​

Nathan je již od pohledu charismatický muž. Patří to mezi jeho nejsilnější rysy a není to jen úctyhodným vzhledem. Postavou je vysoký, dobře osvalený a rozložitý. Ačkoliv poměrně často nosí obleky, tetování mu vždycky dodávají jistý drsný vzhled, stejně jako strniště a náznak vousů, zaleží na tom, kdy si najde čas na to se oholit. Jeho tvář by se obecně dala považovat za atraktivní, přestože ji již brázdí nějaké ty vrásky. Pronikavě modré oči a ostré rysy tváře to však správně doplňují. Do toho stačí přičíst jeho kouzlo osobnosti a způsob, jakým se nese prostorem, jako by mu patřila země pod nohama, k němu automaticky táhne pozornost.  

Nate je dost nevypočitatelný člověk. Neexistuje nejspíš nikdo, snad kromě jeho mladšího bratra, kdo by mohl říct, že ho doopravdy zná. Je nesporně okouzlující, když si zamane, oplývá šarmem, který dokáže aplikovat jak na ženy tak na obchodní partnery. Pokud chce, dokáže navodit bezstarostnou atmosféru a být příjemným společníkem. Ačkoliv se zdá, že oplývá jistým životním optimismem, ve skutečnosti je realista a velmi dobře umí vyhodnotit plusy a mínusy, rizika a možné zisky. Spíše nasazuje tuhle masku, která je společnosti přijatelnější než jeho komplikované nitro. Spousta lidí by mohlo podotknout, že má jisté egoistické sklony a nebyl by úplně vedle. Je rozhodně velice sebevědomý a nebojí se na své kvality upozorňovat. Může tím působit otravně, ale na druhou stranu se dokáže sám sobě zasmát.  

Na druhou stranu se umí i pořádně urazit. Není to sice kvůli každé hlouposti, ale jakmile se tak stane, znatelně ochladne a dá vám najevo, že se mu vaše chování vůbec nelíbí. Co se týče však horších přešlapů, například oné příslovečné kudly do zad, ztráty důvěry v nějakou osobu. To reaguje o dost silněji. Neodpouští. Jednoduše to nemá ve zvyku. Jednou ztratíte jeho dobré mínění, je ztracené už navždy. Umí být neskutečně tvrdohlavý. V některých ohledech to možná bude na překážku, ale v jiných to jde ruku v ruce s jeho ambiciózní povahou. Když si předestře nějaký cíl, dosáhne ho za každou cenu. Umí být bezohledný, v zásadě krutý, pokud to poslouží jeho účelům. Ačkoliv má svědomí, naučil se žít s tím, že ho trápí každou noc. Trpí tak silnou nespavostí. Bere prášky na spaní, ale i tak občas neunikne nočním můrám. Přesto to bere jen jako zasloužený trest za cestu, kterou si zvolil a stoicky to trpí. 

Byl vychován ve věřící rodině a jisté zásady v něm zůstaly. Ačkoliv má práci, kterou má, například nikdy nezabíjí děti a neschválil by to u žádného ze svých podřízených v gangu. Též je přísně zakázáno před dětmi ubližovat rodinným příslušníkům. Mučení využívá jen v nutných případech, nelibuje si v cizím utrpení, pokud mu dotyčný osobně neublížil. A co se týče finančních podvodů, nesnížil by se k tomu okrádat chudé či lidi, kteří žijí v nedostatku. Ví, že i tak skončí v onom slibovaném pekle, ale přesto ve svých zásadách nikdy nezaváhá a neohýbá je dle situace. Už když se rozhodl nastoupit tuhle cestu, smířil se s věčným zatracením. 

Nikdo by též nemohl popírat, že je Nathan inteligentní. Vystudoval školu s výbornými výsledky. Umí logicky a rychle uvažovat. Pokud před něj položíte nějaký problém, využije veškeré mozkové závity a možnosti k tomu, aby ho vyřešil. Dobře si pamatuje, ale jde hlavně o vnímání souvislostí. Už odmalička chápal, že všechny akce ústí v reakce, a dokázal si představit všechny možné vyústění možností, které se naskýtaly. Dobře se díky tomu i orientoval v lidech. Lidská psychika mu připadala sic lehce nepředvídatelná, tak poměrně srozumitelná. Způsob, jakým lidé reagovali a prožívali věci, měly vlastně poměrně rozumné vysvětlení, anebo minimálně jakýsi vzorec, který se často opakoval u podobných povahových typů. Dobře tak například poznal, komu může věřit, kdo mu lže, kdo by v případě nebezpečí vycouval apod. Hodilo se mu hodně, vzhledem k tomu, že potřeboval vyčlenit úzký kruh lidí, kterým se bude moci svěřovat.  

Co se týče jeho zájmů, nejsou zrovna moc široké. Svůj čas dělí převážně mezi práci a sport. Hodně času tráví v posilovně, taky plave a chodí běhat. Samozřejmě se též věnuje bojovým sportům, box, kdysi i judo. Občas si zajde na střelnici, zbrojní pas má už od jednadvaceti. Mimo to si rád přečte nějakou knihu, a když se mu naskytne možnost, občas vycestuje do zahraničí. Má rád objevování nových kultur, ale jeho přítomnost v Edinburghu je spoustu času příliš důležitá. Tudíž se to moc často nestává, ale on nemá tendenci si stěžovat, a asi by ani neměl komu. Kromě mladšího bratra si není s nikým příliš blízký, kromě blízkého okruhu jeho gangu, ale tam stále z velké části figuruje práce a jistý odstup. 

Ohledně milostného života taky není o čem moc povídat. V průběhu let si přiznal, že ho přitahují jak ženy, tak i muži. Ze začátku to bylo těžké, už tak porušoval skoro každé přikázání? Na druhou stranu možná právě proto to už stejně bylo jedno. Ne, že by působil jako bisexuál, anebo to aspoň nikdy neslyšel. Jednoduše mu přijdou obě pohlaví atraktivní, ale nijak kvůli tomu neměnil styl ani neměl potřebu to rozkřikovat do světa. Své milenky a milence si hýčkal, dával drahé dárky apod., ale zakládal si na diskrétnosti. Nechtěl, aby se ohledně jeho sexuálního života něco řešilo, i on měl přeci nějaký nárok na soukromí. Občas zašel do baru, nejlépe jednoho z těch, které nepatřily Haggis a dal si kvalitní skotskou whisky a občas i s někým odešel a užil si jen jednorázovku. Vážný vztah však nehledal a ani nechtěl. Nikoho by nepřipoutal k životu, který si vybral, už tak stačí, že s sebou vláčí svého bratra a musí dávat pozor na něj a on je tak zároveň i jeho slabou stránkou. Pocit zranitelnosti přitom opravdu nesnášel. I proto například neplánoval děti, nemohl by je něčemu takovému vystavit.  

 

Minulost: 

​

Nathan je prvorozený syn Natalie a Aarona Hardyových. Jako takový byl vždycky zahrnován láskou a péčí. Jelikož jeho rodiče byli věřící, vedli svého syna podobně, byl pokřtěný a každou neděli chodili do kostela. Když se o osm let později narodil jeho mladší bráška, nejdříve ho nenáviděl. Žárlil na něj a pozornost, které se mu dostávalo, jak už to u dětí často bývá. Věděl, že závist není dobrá vlastnost, dokonce smrtelný hřích a rozhodl se, že se jím nenechá svazovat. Pasoval se místo toho na hlavního ochránce a pravého staršího bráchu. Vždycky si ho kradl pro sebe a občas měl dojem, že ho ten maličký má snad raději než mámu a tátu. Byli parťáci a on se najednou nemohl dočkat, až to prtě vyroste a on mu všechno ukáže. Bylo něco úchvatného na tom, když k němu někdo vzhlížel. Brácha se najednou stal středobodem jeho vesmíru. Byl pro něj důležitější než kamarádi. Jednou se dokonce popral, když mu jeden kamarád řekl, že je jak ženská, co si hraje s panenkama.  

Jeho život se drasticky změnil jednu říjnovou noc, kdy mu bylo dvanáct a jeho bráchovi čtyři. U nich doma došlo k vloupačce. Nějací drobní lupičové, co vykrádali domy. Jen nějací chuligáni o pár let starší než on. Jenže jeho matka se vzbudila v nevhodnou chvíli a překvapila. Z paniky vystřelili a otec přiběhl na pomoc. Schytal to i on. Nate se spolu s bratrem od prvního výstřelu schoval pod postel. Tišil ho, aby neplakal a zdálo se, že i on pochopil vážnost situace a jen tiše fňukal. Leželi tak několik hodin. Bráška i přes neklid usnul. Nate se naproti tomu konečně odhodlal a i přes hrůzu a nejasný pocit, že se muselo stát něco zlého, se vysoukal zpod postele a vyšel z pokoje. Našel je v obýváku, oba ležet v kaluži krve. Zmocnil se ho šok, pokoušel se je vzbudit, ale nakonec jen zůstal sedět u nich, nevnímal, že se mu krev vpila do kalhot od pyžama. Probral ho až po bráškův pláč. Vběhl pro něj, zakryl mu oči a odnesl ho z domu, aby zazvonil na sousedy, s dítětem v náručí a oblečením od krve. Až ti zavolali policii.  

Byl nucen několikrát podat tu stejnou výpověď, než si pro něj přijeli prarodiče a s bráchou ho odvezli k nim domů. Pohřeb má jako v mlze. Celkově následující dva měsíce. Prarodiče je oba získali do péče, ale on jim lásku zrovna neoplácel. Stal se z něj poměrně nezvladatelný teeneger. Dělal problémy, flákal školu, pral se. A čekal. Čekal, až najdou ty zrůdy, co mu zavraždili rodiče. Chodil na policejní stanici, ptal se na postup. A nikdy se nedozvěděl nic nového. Den, kdy mu detektiv sdělil, že případ se bohužel odkládá, ho zasáhl. Tenkrát si poprvé dovolil plakat. Nemohl spát, celou noc přemýšlel. A vzbudil se jako nový člověk. 

Uvědomil si, že něco jako zákon a spravedlnost vlastně doopravdy nefunguje. Člověk si ji musí najít sám. Jenže místo toho, aby se pokusil tenhle systém změnit, rozhodl se s ním smířit. A místo aby se snažil stát se kupříkladu policistou, vrátil se do školy a úplně změnil přístup. Všichni si mysleli, že se přesto přenesl. Ale on po nocích utíkal z dobu a začal se stýkat s těmi nejhoršími existencemi. Díky své inteligenci nad spoustu z nich vynikal a díky šarmu se dostával k “větším rybám” edinburghského podsvětí. Po škole založil investiční filmu, byla to ale jen zástěrka. Snažil se k sobě shromáždit nadějné lidi, poskytl jim zázemí a dodatečné vzdělání jen pro to... aby pro něj pak mohli dělat špinavou práci. Jako první čin, za než věděl, že se zpronevěřil bohu, považoval už to, že na tenhle účel zneužil peníze z pojistky jeho rodičů. Ale ospravedlňoval si to tím, že to dělá i proto, aby je pomstil. 

Jelikož jak budoval vlastní gang, pomalu ale jistě, opatrnými krůčky, nikdy se neodchýlil od svého záměru pomstít své rodiče. Měl teď lepší kontakty a opravdu, jakmile to šlo, vysledoval jednoho ze tří mužů, kteří tu noc vnikli do jejich domu. Seděl za nějakou jinou loupež. Stačilo by si zaplatit, aby ho někdo ve vězení zabil. Tak se to dělalo běžně. Jenže to on nechtěl. Místo toho musel zatahat za hodně správných nitek na to, aby získal onomu vězni svobodu. A pak spáchal svou první vraždu. A nebyla v afektu. Snažil se, aby dotyčný trpěl, jak nejvíc to šlo. Udržoval ho naživu hodiny a hodiny, aby se nasytil jeho křiku, utišil démony, kteří ho strašili v hlavě. Nepovedlo se. Ani když to stejné udělal druhému z nich. Třetího dodnes stále hledá.  

Svůj čas však zasvětil budování gangu. Edinburgské podsvětí bylo neorganizované. On byl ten, který ty správné lidi sjednotil. A získal příšernou pověst. Nejspíš za to mohla ona hrůzná historka, kterou roznesl jeden z jeho lidí. Nebyl na to pyšný, ale občas bylo potřeba vydat varování. Poprvé se ho někdo pokusil podrazit. Manželka onoho politika svedla a spala s jedním z jeho lidí. Snažila se z něj vymámit informace. Na daného politika měl totiž špínu, kterou ho držel v šachu a namotaného kolem prstu. Nepovedlo se. Nate to zjistil a ta žena to měla spočítané. Jejího muže však chvíli napínal. Pozval ho na večeři... a jako hlavní chod mu nechal naservírovat vnitřnosti jeho ženy na styl oblíbeného skotského jídla Haggis. A nechal ho s tím žít, ale jen týden. Zradu netoleroval, jen chtěl, aby si muž užil vlastního znechucení a zoufalství, než mu jeho lidi prohnali kulku hlavou.  

Dal tím jasný vzkaz ostatním. Nebude tolerovat nevěrnost gangu. Nezastaví se před ničím. A je třeba se ho bát. Přestože měl i nájemné vrahy, z velké části se i za záštitou vlastní společnosti účastnil velkých finančních podvodů. Měl vlastní bordel, ale jeho eskort byl kvalitnější než levné děvky na ulici a též těm dívkám poskytoval lepší zázemí a ochranu. Bylo dokonce možné se po čase vykoupit, i když to trvalo roky. Vládl svému gangu chladně, ale s opětovaným respektem. Nikdy po nikom nežádal nic, co by nechtěl udělat. Pokud však jednou souhlasili, nesměli vycouvat. Vše se to řídilo jednoduchými pravidly. Měl nejužší kruh pěti věrných. Ti jediní znali jeho totožnost. Všichni ostatní ho znali pod přezdívkou Shadow. Jeho kruh komunikoval se střední úrovní gangu a ti zas s těmi nejmenšími a externími kriminálníčky. On sám komunikoval jen s těmi pěti a občas zahraniční mafií, z Haggis se totiž stala větší konkurent, než by byl počítal. Znamenalo to pro něj jen více nepřátel. Ve svém městě se cítil poměrně v bezpečí, i kvůli míře korupce, kterou zasel mezi místní policii a další obyvatelstvo. O svůj život se však i tak nebál, leda o svého mladšího bratra, kterému se snažil poskytnou lepší život a on se i přesto rozhodl věnovat se gangu nehledě na nebezpečí.