Zajímavosti:

​

- má rád vintage auta, jak normální, tak sportovní -> jedno i vlastní -> během školy, okolo 19 let si udělal řidičský průkaz

- miluje filmy a rád u nějakého, když může stráví celý večer

- obecně na moderní technologii moc není, raději si přečte knihu, místo televize

- rád si hraje s módou a zkouší všemožné kombinace

- má rád zvířata, ale nikdy by si do svého bytu žádného domácího mazlíčka nekoupil

- díky cestování umí i základy jiných jazyků, než jeho rodilý a angličtinu

- umí hrát na piáno, i když si zahraje jen příležitostně

​

Charakteristika:

​

Vyšší hnědovlasý muž, lehce vypracované postavy, středního věku, dalo by se tak tipnout, že okolo čtyřiceti, možná i přesně, let. Ano, tak by se dal Tony v jednoduchosti popsat. Rozmanitěji se ale jedná o muže, jenž o svůj vzhled pečuje, jak jen to je možné. Oříškově hnědé vlasy vždy střižené tak na akorát, ne moc dlouhé, ani krátké, prostě aby mu to sedělo. Jeho tvář je vedena na trochu ostřejší rysy, co se týče u klíčních kostí, či i nos takový je. A ano, pár vrásek se na jeho tváři, trochu u očí, či čele dá najít, ale tak… Jsou vcelku jemné, takže kdo by to řešil. I tak se pokouší Preston tvrdit, že tam nejsou a velice vážně něco takového přiznat, že by na obličeji měl. Žije s tím, že nic takového tam není. A pokud na to někdo upozorní, či to zmíní, není Tony v ten moment moc příjemný. Nikdy si nepřál a ani nechce, aby na jeho vzhledu šlo poznat to, jak stárne a zvyšuje tak věk na občanském průkazu. Stále chce mít vzhled takový, kde mu budou lidé, známí i neznámí tipovat méně. Jinak je ale tvář bez nějakého dalšího poskvrněním stářím, či zraněním. Sám by byl i dosti znepokojen, pokud by mu jeho hezký vzhled pokazila jizva, či nějaká vyrážka. Vousy lehce tmavší barvy zapravené tak, že sic mu zakrývají jeho bradu, spodní tvář čelisti i pod nosem vytváří knír, s tím, že to vše je vedeno až k vlasům, dodávají na jeho vzhledu své kouzlo. Nikdy vousy neodsuzoval a nemá v plánu dojít k tomu, že by měl tváře holé. Ale jako nenechává to nikdy dojít do toho, že by byl moc zarostlý, to si jako upraví tak, jak je vždy potřeba. Ale i tak… Jak jen to říci, ach ano! Žije v tom, i to tvrdí, že vousy poukazují na to, že se jedná o muže, správného muže, jak má být. Takže by se dalo říct, že odsuzuje muže, co se holí, nebo zase žádné vousy nemají, protože jim nerostou. Ale tohle o něm nikdo neví, aneb menší tajemství, co nikomu neřekl a neřekne. Prostě Tony. Co se jeho očí týče, tak na ty si dokáže získat někoho pohled i na několik sekund, či možná i minutu. Barvou se vyznačují ledově světle modré s jemným zeleným odstínem. Tato kombinace poukazuje na to, že jsou vcelku i pronikavé a tak když se na někoho podívá a toho jeho oči, v mnoha případech nové lidi, jenž jej neznají, zaujmou a zadívají se. Kdo ví, zda tam hledají klid, nebo konec hluboké studánky se zeleným travnatým okolím, ale sám Tony by mohl vykládat, jak se někdo do těch očí zahleděl tak, že se i na chvíli utopil a ztratil. On sám to využívá k tomu s člověkem jednat jinak. Nebo alespoň zjistit zase on sám z očí druhé strany, jak se cítí, nebo co je zač. Jsou lidé, jenž se tomu smějí, někteří tomu nevěří, ale ony oči prozradí vcelku dosti, pokud je jim věnována pozornost. Ano, v těch dvou menších barevných tečkáš s černým středem je toho tolik a pokud umíte, což se o Tonym i dá říct, že umí, v nich číst, zjistíte vcelku mnoho. Jeho povolání, o tom až později, tato schopnost a všechno další… To je jednoduše takové jeho hraní, které si užívá. A jak! K dokonalosti ještě někdy dodávají i brýle, jenž si Tony vezme, ale ne, že by měl nějaký problém, on si s nimi připadá víc důležitý a taky chytrý. Ale není to tak, že by je nosil stále, jen prostě někdy se hodí, tak nač nemít doplněk, co mu sedí, což? Na tváři má tento muž… Nu nejde říct, že vždy úsměv. Ale pokud se tedy už pousměje a vážně to myslí vřele, tak je ten pohled tak na to okoulit nejednu ženu, či klienta, co potřebuje ubezpečit, že pro něj bude tou nejlepší oporou při tom všem, co může být a čeká je. Že to všechno zvládnou tak, jak si klient přeje a dopadne to v jeho prospěch. I když za sumu, která nebude malá… Teda to nic. Ať se tedy jedná o úsměv upřímný, či falešný, nikdy s ním netrefí vedle, to je jasné.

Co se týká jeho oblékání, tak to má poněkud rozmanité. Rád zkouší různé věci a když na to i má, tak se přec jen činí. Doma mu nevadí mít jen nějaké obyčejnější kusy, jako je tričko a kalhoty k tomu. Nebo dodá ještě k chladnějším dnům svetr, či rolák. I tak to ale neznamená, že když dojdete k němu domů…pokud nějakým způsobem zjistíte jeho adresu apartmánu a všechny ty přístupy, což je kapku ošemetný, ale o tom později…, tak vám otevře jen v obyčejném tričku, co ještě bude pomačkané. Né. Klídek, nic takového se nestane, protože on doma nosí hlavně ty formální trička s límečkem. A ano, sluší mu to, hezky mu to vypracuje tělo, prostě tak akorát. Ne jako někdo, kdo v tom vypadá jako golfista, co projel turnaj a tak doma zapíjí žal. Takže tohle, k tomu nějaké ty tepláky a tadá, domácí outfit. I když je možné jej doma potkat i v něčem více svátečním, jako je košile s vestičkou, či rovnou obleku. To buď je po příchodu z práce, do ní, či někoho čeká. A kdo ví, třeba to někdy budete i vy. Jo, právě vy, co jej navštívíte. Nebo taky ne, hm. Jinako venku je už o něco víc podvolen světu módy. Takže s tím, kolik má druhů sak, vestiček, kalhot, košil vzorů na kravatách, motýlcích a kdo ví čeho podobného, tak vznikajíc tím hromada přerůzných kombinací, které vždy vypadají vcelku dobře a poutavě. Jen se někdy člověk možná pozastaví nad tím, proč to onoho majitele obleků napadlo. Ale tak móda povoluje snad-li i vše možné, tím se z části Tony řídí a ví, že ať se na to, co bude mít na sobě někdo podívá s úžasem, či odporem, tak mu se to bude líbit a cítit v tom dobře. Je přec jen to všechno jeho věc, co má na sobě, že? Nutno podotknout, že tím pádem i kupuje všemožné nové věci, aby tak mohl vytvořit nové různorodé kombinace, kterými okouzlí svět, ukáže všude možně, kde se objeví. A se starým oblečením? Někdo by si pomyslel, že to snad vyhodí. Ne, to on by tak hezkým, drahým a schvostným kouskům neudělal. Něco buď velmi štědře podaruje na charitu, či prostě takové organizaci a zbytek? Jako dá se říct, že je možné, že nějaké ty unikáty si někde schovává. Kdo ví kde, kdo ví v jakém stavu, ale někde to je. Další věc, jenž se nejspíše nikdo nikdy nedozví. Jen, že si tento muž možná dělá sbírku, i dá se říci, že dobrou finanční zásobu na nouzi.

Preston je osoba několika tváří, několika masek, dá se říct, že i když má na tváři úsměv, či zamračení, vždy to nemusí znamenat, co právě pociťuje, či jak mu je. Sic ano, někdy jde poznat, že to je pravé, ale kdo ví, zda tomu vážně věřit. Ale tak lidé, které potkává jeho pohledu věří, přec jen být loajální někomu, kdo bude za vás za vaše práva je dosti vhodné. Svým pohledem zmátl mnoho lidí a je rád, že se tak může činit i dále. Pohled prohry u nějakého toho soudního jednání, či i při jiných příležitostech a nakonec vytáhnutí esa z rukávu byl a je jeho nejlepší trik, jenž stále dokáže a neplánuje jej zahodit do prachu. Díky tomu, že se vždy informuje dopředu o tom, do čeho to jde, tak mu získá dostatek k tomu, aby si takto mohl pohrávat. Ale i o tom až později. jo jo. Hlavně vydržte, na všechno dojde, nebojte se. Ono ještě kousek a dozvíte se všechno, co jen chcete. I když vlastně nebudete nic vědět, jak nemilé.

Díky tomuto se dá brát i onen jeho charakter, jenž prokazuje, že se (ne)jedná o to největší zlatíčko pod sluncem. Jedná se o milého, hodného muže, co se prokazuje, jak jen nejlépe umí. K tomu je eticky založen, takže k té hezké tvářičce a milému jednání se dodává i to, že ví, jak se má v jaké společnosti činit. A k tomu, že trochu zastává spíše starší zvyky, tak je tam i něco kouzelného. Lehký nádech starších časů. I tak se dá říct, že Tony má dvě strany. Jedna z nich je ta hodná, druhá ta zlá. Ach ano, i on dokáže být ten zlý kluk, co chce vidět, jak mu svět bude ležet u nohou a on ten nahoře. Takže se někdy poukáže jeho strana, jenž dokáže říct takové věci, udělat takové pohledy, jednat tak, aby dosáhl toho, co přesně potřebuje. Nejlepší kombinací, jenž u něj můžete potkat je nějaká ta kombinace toho všeho. Tedy vlastně tu kombinaci nechcete nikdy v životě potkat, protože kdo ví, jak byste takové ďábelské zlatíčko, skoro až manipulativní v ten moment rozdýchali. Ale on to má tak různě, takže kdo ví, na jakou jeho část budete mít zrovna štěstí. Jinak ale hodně jedná profesionálně, málokdy se zachová nějak nevhodně. Ovládá se i pokud se dostane pod omámení nějaké látky, napříklade alkohol. Co se týká jiných látek, tak to ne. Zas tak si to zdraví zničit nechce. Chce přece jen být ještě použitelný a takové věci k tomu nepomáhají. Pokud by se někdo zeptal, zda-li je jednání k ženám jiné, než k mužům řekl by na to ano. Ale je to dosti polemizující, záleží na situaci. Není vhodné tvrditi, že jedné straně z těch dvou nadržuje a druhou shazuje. On spíše je takový, že s oběma jedná tak, jak to situace vyžaduje. Ale je pravda, že třeba ženu by asi jen tak neuhodil. Stále si avšak i přes to všechno prostě drží to, že musí vypadat jako ikona pro ostatní, pokud chce mít nějaké to úctyhodné postavení. A to on přeci jen potřebuje, když je tam, kde je, kde chce být, kým chce být.

​

Minulost:

​

Oč je zač? Jak to vlastně všechno začalo… Jednoduše. Do města Perth se v prvních dnech června roku 1980 narodil chlapec. S tím, že ne, nebylo mu dáno, aby měl nějakého sourozence, prostě vznikl jako jedináček. A ne, ani později nezískal sourozence. Není zač za odhalení pravdy. A komu, že se to vlastně narodil? Nu, skotské rodině matce Blair Gallagher (svobodné jako Paisley) a otci Angusovi Gallagher. Nenarodil se tak ani do úplně chudé rodiny, matka pracovala v té době v bance jako asistentka ředitele a otec byl soudce. Od té doby, co se týká jejich zaměstnání se nezměnilo, ale koho by zajímali ti rodiče, když tu máme narozeného malého prcka Tonyho, tak jdeme řešit ho! Takže ohledně Tonyho. Narodil se bez zdravotních problémů, či vad, prostě hezky zdravé dítě. Zač byli rodiče velice rádi. A takhle si ten malý prcek začal vyrůstat, než nastal čas jít do školky. Nikdy nebyl nějak problémové dítě, spíše s každým tak nějak vycházel a i když se s někým dal ten dětský souboj, dopadlo to dobře. A tak potom i do školy. I když tedy tady už se prokázalo to, že jeho rodiče nejsou z levného kraje. A to jako jak? Ano, Preston nastoupil na soukromou základní školu. Což pro něj znamenalo, že v ten moment poznal děti, které mají už v osudu vepsáno, že budou ovládat svět. Že se stanou těmi, co se dostanou na ty vysoké pozice. I když ještě o tom nevěděli, tak se tak mělo stát. Dokonce si tam mezi těmi dětmi z vyšších vrstev našel pár kamarádů, se kterými tak ty všechny léta tam zvládl. Dokonce i objevil jednu dívku, co se mu líbila, ale tak to byla ta dětská léta, co nakonec způsobily, že on a i ona něj zapomněla. Prostě se to jen stalo, takže tak. Tony byl dostatečně úspěšný, co se prospěchu a podobných věcí ve vzdělávání týče, aby na něj rodiče mohli být hrdí. K tomu se mu do toho přidala ještě hromada koníčků, i když lehce nucených. Hraní na piáno, taneční, další jazyky. Ano, prostě se ho během toho, než se zase posune na další školu chtěli naučit tolik, aby byl připraven na ten posun. 

A tak se tomu i stalo. Tedy ono bylo nějaké to rozhodování na jakou stranu vlastně Tonyho dát. A nakonec si i z části sám řekl, že chce být právník. Potom to třeba dotáhnout až tam, jak je jeho otec. Ano, být soudce. Ale pro to všechno byl prvně vhodný ten právník. Takže se dostal na další školu. A ano, nejspíše to nikoho nepřekvapí, ale také se jednalo o nějakou, ne přímo soukromou, ale lepší školu, kde brali ty z lepších rodin. Ale to hlavní. Nastávají školní léta na střední škole, takže s tím hromada věcí, co tenhle puberťák provedl. Protože nevěřte tomu, že když se jedná o někoho z vyšší rodiny, co dostává etickou výchovu, že se tam ten ďáblík co tiše našeptává nekalosti neprobudí. A to, že byl na dobré škole neznamená, že tam jsou jen ti dobří a vzorní studenti. Už během prvního ročníku potkal několik kluků, co se skamarádil. První ročníky byl vcelku klidný. Jenže pak se v něm probudilo to, co asi každého chlapce někdy musí potkat. Prostě se začal měnit. Nechtěl stále dodržovat to, co mu říkali rodiče, nechtěl stále se učit, hrát na piáno, jazyky… Stále dokola, ne. Chtěl něco víc prožít. Takže s kamarády chodil na možné výlety někam po Skotsku, či trávili čas v baru, či kavárně. Ale, co se týká toho baru, tak tam se Tony dostal k tomu, co mu rodiče zapírali, než nebude přesný čas. A to byly ženy. Samotnému se mu na škole několik líbilo a neobával se jim to říct, ale… Ano, on na to měl to sebevědomí to říct. Prostě v tom baru to bylo něco jiného. Pod jistou dávkou alkoholu se mu zdálo všechno úplně jiné. Avšak tak jiné, že se mu to líbilo. Že chtěl víc. Ale nedostalo se mu okušení. Ne, že by neuměl sbalit ženu, či podobně. Vždy jej našel někdo z sluhů rodiny a dovedli domů. Ale nebyl sám. Vždy v tu nejlepší chvíli se to zvrtlo i u jeho přátel. I tak v Tonym ta náruživost zůstávala a jen doufala, že se někdy dostane toho, aby mohla proniknout na světlo světa. Tony doufal, věnoval se zase nějakou dobu jeho škole, jak přesně měl. Jeho naděje na to, poznat to celé nastala, když jeho rodiče měli nějakou neodkladnou pracovní cestu. A to hezky na jeden rok. Celý rok, kdy bude Tony sám doma s pár sluhy, co se o něj až tak nebudou starat, když tam nebudou rodiče. Ano, to je ten moment, kdy to má přijít.

Jakmile tedy rodiče odjeli, tak ještě toho večera se domluvil Preston s kamarády, že vyrazí na nějakou párty a nic je nezastaví. Nebo hlavně jej. Že ji prožije až do konce.Tomu se tedy i stalo, prožil jak alkohol, omámení z něj, tak ženský dotek. Sic je to tak to jediné, co by z té noci dokázal i po takové době říct, tak mu to toho dne stačilo. Nevěděl, kde se ho ta žena dotkla, ale byl spokojen, že vůbec ano. Ráno tedy nebylo už tak příjemné. Neprobudil se u sebe doma v té nóbl ložnici, ne, probudil se na trávě v jednom parku. A to ani doteď neví jak, když od klubu byl nejbližší asi kilometr. Ale jinak byl spokojen. Následovaly další dny, kdy si uvědomoval, že toho chce víc. Toho všeho. Ale hlavně mít u sebe ženu. A tak v době, co rodiče byli na oné služební cestě, on si každý den užíval, ano, stále hezky s alkoholem a někdy i nějakou ženou. První chvíle byly v podnicích, později začal s ženami trávit chvíle v jeho autě, nebo chodit ven. Než nakonec i přes jisté nevrlé pohledy pár služebných, tak vedl ženy k sobě domů. Nebo spíše do domu rodičů. Tam následovalo jediné, dostat se do většího opojení alkoholu a prožít s ženou tu nejlepší noc, jakou jen dokáže. A ano, stále studoval. Takže tyhle noci zařizovaly jen to, že se jeho prospěch ve škole najednou zhoršil a taky do hodin chodil pozdě. Neuvědomoval si, že by to mohlo být špatně, byl rád, když prostě prolezl ze zkoušky za známku, která ho posune dál. A takhle i s vcelku odřenýma ušima se dostal do dalšího ročníku. Zbýval mu ještě necelý měsíc na to, aby si mohl takhle užívat, než se vrátí jeho rodiče. Což se i dělo, přesněji v tu dobu mu bylo osmnáct. Pokračovalo to, že školu zvládal tak na půl, ale hlavně chtěl tu zábavu. Během téhle doby si oblíbil jednu ženu. Ani si po těch nocích nepamatoval její jméno, prostě jí říkal kočička. Nesetkali se jen jednou, zrovna s ní to bylo víckrát. A právě ta byla součástí toho, co se mu z těchto nejvíc zarylo do hlavy. Stalo se to totiž v jednom z posledních dnů, kdy ještě doma nebyli doma rodiče, když si to s ní užil u piána. U toho piána, kde dříve trénoval se v ten večer rozezněla taková symfonie, která mu stále zní v hlavě, když si vzpomene. A po tomhle už nastal za pár dní návrat jeho rodičů a vynadání, co jako vyvádí, když se má stát tím nejlepším z nejlepších a hlavně tu školu vůbec dokončit. Tony v ten moment musel zase povolit. Ono taky se mu pomalu blížil konec a tak, i když měl hlavu v mracích musel sebou pohnout, aby to vážně dal. A vážně se tak stalo, že potom odmaturoval, než se dostal na možné pokračování, jenž byla jeho univerzita. Během nějakého toho volna jej ale čekala zpráva, kterou nečekal. Došla k němu jeho kočička s tím, že mu něco musí říct. Tony byl zase nadšen, že ji vidí, skoro ji u sebe v pokoji i dostal k posteli, ale ona jej zastavila. Sdělila mu, že je těhotná. Tony v tu dobu byl mimo. Však vždy si to nějak… Jako možná té noci neměl… Řekl, že to je hloupost, že to musí být někoho jiného. Ona mu však řekla, že je vážně jeho a nikoho jiného. Tony na to reagoval tak, že jí řekl, že on teď dítě mít nemůže. Čekala ho přece univerzita a ty divoké léta stále miloval, chtěl, ale tohle - něco jako rodina teď vážně nepřicházela k úvaze. Do obličeje jí toho dne řekl, ať mu udělá laskavost a potratí. Že přece ani ona určitě nechce být takhle mladá matka a že nebude vadit, když se to stane. Přece jen to určitě není až tak vážné stádium. Od toho dne se s ním ona nebavila a on na ni spíše zapomněl. Jediné, co tedy zůstalo byla vzpomínka na piáno a to, když někdo zahrál špatně notu. Hlavně se tedy věnoval zase škole a to, jak nejlépe mohl. I tak si nemohl pomoci a nějakou noc zasvětil hotelu s jednou ženou, kterou potkal někde v klubu. Chtěl stále prožívat tu slast, nedokázal tomu říct ne. Ale zase chtěl být ten, co pozná rozdílné, ne pořád to stejné. Už v tu dobu věděl, že on prostě nebude někdo, kdo by chtěl mít vztah. Takhle se tedy táhlo to jeho studium na univerzitě. Rodiče nebyli moc spokojení, protože věděli, že to není už ten malý chlapec, co se dříve každý večer učil, aby měl ty nejlepší výsledky a vynikal. Ale ono, co se dalo nadělat, on se prostě měnil. Ale i tak to bylo správné. Tony byl rád, že to všechno takhle poznal a ještě doufal, že po skončení studia ještě pozná hodně. Nešlo se tedy ani moc divit, že když potom dokončil onu univerzitu na vcelku dobré, možná i vynikající z části výsledky, tak se rozhodl, že bude cestovat. Chtěl někam mimo to všechno, co už znal a věděl, jaké to je. 

Po škole tedy odcestoval do… ono se ani nedá moc říct, kde to všude byl. S tím, kolik jako rozpočet na takové cesty dostal by mohl říct, že snad všude možně. I když jeho cesty měly za cíl to, že si rozšíří víc své vystudování a bude potom ten nejlepší z nejlepších právníků, co jen existuje. To se mu během toho cestování i dařilo, přečetl hromadu věcí, byl na hodně místech, poznal několik nových lidí. A dokonce s několika z nich má i kontakt do dnešní chvíle. Ale nedá se říct, že by si Tony našel jen lidi ze světlé stránky. Ono to cestování mu ukázalo i to, že jsou lidé z temné strany. A hlavně to, že je vhodné s lidmi z té strany spolupracovat. Že tím dokáže získat hodně, nejen peníze, ale i výhody, kdyby sám něco potřeboval. Jako jedním z jeho kontaktů se stal jeden Řek. Sic je to v hlavním případě jeho klient a stará se u něj o to, aby práce, které se věnuje byla stále brána hezky legálně, tak s ním je z části za dobro jako přítel. Je to tedy tak, že kdyby přec jen něco potřeboval i on, tak mu pomůže. Ale není jediný, koho takhle mimo Skotsko a okolí má. Ona doba, kdy se tedy věnoval cestování bylo několik let, dá se to brát jako pět… možná spíše šest.. 

V momentě, co se zase vrátil do jeho rodného města mu bylo tak okolo třiceti dvou, nebo víc na přelomu k třiceti třem letům. V ten moment návratu nastal pro Tonyho ono období, kdy se rozhodl, že si najde něco svého a odloží tak ve větším případě od rodičů. Ano, on totiž ještě odstudoval s tím, že žil u nich doma. Ale tak, jako když ty rodiče mají velký dům, kde je možnost se s nimi vůbec nepotkat, tak nač tam nebydlet. Avšak vážně už to chtělo něco svého. Takže si z toho, co ještě měl nějaké peníze od rodičů a taky své, co získal za práci při cestování koupil větší byt. Ale ne v jeho rodném městě, rozhodl se vydat do Edinburghu. Někdo by se mohl ptát… Proč? Proč prostě nezůstal tam, kde vyrostl, i když teda školy měl v jiných městech? No odpověď od Tonyho na toto byla jasná. Chtěl prostě posun někam jinam. A to se mu tímto naplnilo. Byl dál od rodičů, mohl si teď domů vzít koho chtěl a necítit, že jej za to někdo odsoudí. Ano, Tony i po tom návratu a při hledání podlehl zase na chvíli i nocím v baru a následně u sebe s nějakou tou slečnou. Během toho, co takové noci prožil i několikrát někoho zaučil. Jakože někdo by se tomu mohl podivovat, že sebral takové sebevědomí a vlastně někomu mladšímu dával rady, které ho mohly připravit o možné ženy, co se tam nacházely, že propadnou někomu jinému, ale tak… Dělo se, stalo se. Tony si nikdy takovou věc dodatečně nevyčítá, prostě si uvědomuje, že se v ten moment ještě v něm nacházely nějaké ty hormony, co během cestování utlumil a věnoval víc onomu právu a rozvoji. Ale i toto období, kdy takhle trávil večeru se mu pomalu, ale jistě dostávalo pod kytky. Ne, že by jej to přestalo bavit. Ale dostal pracovní nabídku. Dělat právníka pro jednu velkou firmu, zaměřenou přesněji na alkohol. Tony se rozhodl, že něco takového neodmítne. Práci potřeboval a i když si tak během těch několika let zavedl u několika lidé jméno, potřeboval ho rozvíjet více a ukázat, že bude ten nejlepší z nejlepších. Netoužil už tak moc se stát ani soudcem, jak to dříve chtěl, teď mu stačilo být nejlepším právníkem, jakého svět spatřil. Ještě jej čekala ale pracovní večeře s majitelem onoho podniku. Byl z toho vcelku nervózní, protože žádná taková větší věc jej nikdy nepotkala. Ale i tak se stalo, že se dostavil včas. Jinak nutno zmínit, že už na tomto setkání poukázal na to, že se obléká společensky, ale i tak zvláštně. Ono kdo by kdy kombinoval žlutou košili s modrým sakem a zakončil to ještě černým motýlkem, že? Ale nač to řešit. Začátek proběhl vcelku v pořádku. I přes možnou nervozitu zvládl Tony ty základní řeči a ujištění, že vážně chce pro onu společnost pracovat, během jídla říct. A následně i večeře byla v pořádku. Tedy do momentu, dokud se v jídelně, při podávání dezertu, neobjevila jedna dáma. Tony jí věnoval vcelku dlouhý pohled, než tak sebou cukl, jak mu muž, se kterým u stolu seděl oznámil, že se jedná o jeho dceru. Jemu v tu chvíli došlo, že tohle ne. Sic se mu hodně líbila a nejraději přidal do těch, se kterými stráví nějakou tu chvíli v blízkosti, tak ne. Byla to dcera majitele firmy, pro kterou bude pracovat. Tohle by mohlo skončit špatně. Tony ji tedy pozdravil, lehce se pousmál, ale potom tak správně ucukl zase k jídlu a jedl. Někdy si tak na ni ještě vzpomněl, ale víc ne. Jednalo se o jedno ze zakázaných ovocí, která vážně bylo zapovězené. 

Takže skončilo chození a nastalo víc práce. Celé dny, někdy i večery zasvětil tomu, aby se věnoval případům, které se mu dostaly pod ruku. Nebylo to jen to, že zastupoval několik lidí, jako byla ona firma, potom pomáhal hromadě klientů, několikrát řešit s nimi i  vážné obvinění u soudů, obecně se tomu věnoval, jak jen mohl. Když už pracoval pro klienty, kteří mu za to nezaplatili málo, nač by se nesnažil jak jen může. Měl v ten moment vše, co by tak mohl potřebovat. Tony se takto dál proplétal světem a vše se mu vcelku dařilo. Ale kdo si myslí, že život je celý takhle na pohodu, tak se ošemetně mýlí. A tohle se stalo Tonymu i osudné. On si totiž lehkomyslně myslel, že nikdy nezíská nepřátele. Že když někdo prohraje soud, tak je konec a hledí se svého. Že když zapochybuje, dá se to obejít. Ne ne, nic takového. Tony na to tvrdě doplatil. A to přesněji jednoho večera, jak šel z jednoho pracovního setkání v restauraci domů. Jako někdo by se ptal, proč celou tu cestu šel a nevzal si auto. Ono to nebylo ani tak moc daleko od jeho bytu a taky auto se rozhodl šetřit. Přeci jen, když už dostal od otce k jedněm narozeninám po udělání řidičského průkazu toho Pontiaka, ročník 1968, černé barvy, nač si ho ničit. On si takový unikátek bral jen na vážné setkání, nebo když potřeboval upoutat tu pozornost. Jinak ne. Ale zpět k té osudné noci. Šel už vcelku v době, kdy se v ulicích nenachází moc lidí. A to i když bydlí v centru, tak míjel tak pět lidí celkově. Následně míjel už šestého, jen ten ho tak strčil do jedné postranní opuštěné temné uličky. Tony nestihl moc reagovat a skončil s ránou do hlavy něčím tupým na zemi. Podíval se zmateně okolo sebe a hlavně na muže, co tak stál nad ním a následně ho zase udeřil. Tony se pokusil nějak od muže dostat dál, ale to vlastně zjistil, že u jeho hlavy je další. Vlastně tam byli tři. Díky té tmě a jen nějakému světlu lampy z hlavní ulice je viděl o něco hůř. Tiše, skoro se to dalo považovat za takové zamumlání, které by nebýt toho ticha neuslyšel nikdo se zeptal, co jim provedl. Zda jako chtějí peníze, či co. Odpovědi se mu dostalo. Ale nemělo to nic společného s tím, že by se jednalo o zloděje. Tohle byli kumpáni od jednoho vraha, kterého Tony odsoudil. Na ten soud si vcelku pamatuje. Trvalo vcelku dlouho, než sehnal všechno potřebné, aby mohl soudu dokázat nejsvětlejší pravdu a umlčet advokáta druhé strany. Ale dokázal to, způsobil, že skončil na dvanáct let ve vězení. A jak teď viděl, i přes to, že je hlavní ve vězení, tak má ještě nějaké pod sebou, kteří jej chtějí za to, co si dovolil zničit. Možná i zabít, či alespoň zmrzačit natolik, aby nebyl schopný vykonávat svou práci stále dobře. Po dokončení monologu od jednoho z mužů schytal ránu do boku, zaúpěl. Uvědomoval si, že se asi jen tak se nezvedne a nepokusí s nimi bojovat. Tady už byl na zemi a mohl si tak maximálně krýt obličej a důležité místa, které by mohly způsobit, že díky tomu zemře, či podobně. On popravdě ani nikdy nebyl na pořádné souboje. Ne, byl to víc ten playboy, co si užíval, než že by musel řešit nějaké ty boje. Takže se tak i dělo, že si právník kryl obličej, pokoušel i břicho a v neposlední řadě svůj klín. I přes to do břicha dostal několik ran, potom do klínu také a v neposlední chvíli do boku ho několikrát kopli. Tony se pokoušel nějak to urovnat slovy, nebo i tím, jak se kryl, ale spíše už bral, že tohle je jeho konec. Konečně si uvědomil, že existují i nepřátelé. A právě s několika měl právě čest se setkat. Zavřel zase po chvilce oči a zaúpěl. Cítil na několika místech, jak mu po malých pramíncích stéká krev, cítil tu kovovou chuť i na rtech. 

Vtom se ozval výstřel. Je to snad výstřel do něj a tak i smrt? Nebo…? Sám přes tu všechnu bolest nedokázal poznat, co se děje. Muži jej v tu chvíli ale přestali mlátit. I tak se po chvíli následně ozval výstřel druhý, třetí. No, několik v řadě. Dosti to protnulo to ticho, které chvíli bylo po tom prvním. Tony v tu chvíli otevřel oči a podíval se vedle sebe na zemi. Spatřil tam nějakého muže s prostřelenou hlavou. A jak se trochu naklonil, tak i někoho dalšího tam ležet. Nevěděl, co si o tom mám myslet. Někdo jej zachránil? Ale přece mohl zavolat policii, ta by to vyřešila lépe, než takhle je zabít. Pokusil se dostat aspoň do sedu, ale během toho několikrát syknul, než se tomu tak stalo. Potom se podíval okolo sebe. Nikoho, kromě těch mrtvých neviděl. Nedokázal se zeptat, zda tam někdo je, nedokázal byť jen tak do prostoru říct ani obyčejné slovo o jedné slabice. Jestli ho takhle někdo uvidí, tak jak to obhájí? Nevěděl, co si o té celé situaci má myslet. Po chvilce se dostal i na nohy. I když se u toho opíral o nějakou zašpiněnou stěnu. Pohlédl na jeho rozházené věci na zemi a i pár lesklých kapiček krve. Kdo ví, co z toho byla jeho a potom těch mrtvých mužů. Už se chtěl pro ty věci sehnout a posbírat si je, ale… Někdo jej za ním oslovil jeho příjmením. Cukl sebou a trochu tak otočil. Stál za ním, i když z části před ním, muž v černém obleku s kloboukem. Tony si ho prohlédl a mlčel. Nevěděl co má dělat. Je to někdo další, co mu něco provede, nebo tenhle ho zachránil. Muž k němu pronesl s menším úsměvem, který ve slabém světle spíše působil odstrašujícně, že čekal, že v tuto hodinu jej tu potká. Ale očekával, že bude vypadat lépe. Tony se nad tím jen lehce zamračil a zeptal, kdo, že vlastně je. Muž mu na to odpověděl, že jak mohl vidět, tak záchrana. Ale jinak je tu, protože se s ním chce setkat někdo jiný a on ho k němu má doprovodit. Tony nevěděl, zda tomu muži má věřit. Ale jako zase, pokud by jej chtěl zabít, tak už to mohl udělat. A místo toho ho zachránil. I když lehce nedůvěřivě na to jeho kývnul a jak si s úpěním posbíral své věci a trochu utřel krev, kterou měl, tak nasedl do cizího auta, jenž řídil onen muž. Ještě se zeptal, co s těmi muži tam. Na to ale neznámý muž neodpověděl a Tony měl pocit, že není vhodné otázku zopakovat podruhé, takže to nechal být. Cesta nějakou dobu trvala, než se dostali k místu, kde auto zastavilo. Jednalo se o budovu, kde se nacházel nějaký zapadlejší podnik, ale stále v tuto chvíli ještě otevřený. Tony byl neznámým mužem doprovozen do nitra a hned prvním pohybem ruky mu bylo ukázáno, kde se nachází toalety. Asi mu tak chtěl říct, že ať se má setkat s kýmkoliv, takhle zmláceně se proti němu nepostaví. Tony si došel na toalety a tam s pomocí vody opláchl všemožnou krev na rukou, nebo tváři. Dal i vlasy do lepšího stavu. I tak ale viděl, že má lehce natrhnutý ret. No s tím teď nic moc neudělá. To už zůstane prostě tak. A oblečení taky moc nespraví, když se válel, kde válel. Nakonec si svlékl ten špinavý kabát, vyndal z něj vše potřebné a nechal na toaletách. Aspoň tak nikdo neuvidí, že je špinavý a to, jak měl na sobě jen vestičku, košili, kalhoty a doplňky vypadalo lépe. Vyšel tak z toalet o něco lépe vypadajíc, než tam vešel. Muž se ho zase ujal, ono taky nebylo moc úniku, když čekal před dveřmi a zavedl k jednomu stolu. 

Tam se Tony usadil a pohlédl okolo sebe. Kdo se s ním chce setkat? Co po něm bude chtít? Je to snad někdo další, kdo s ním nebude za dobré a chtít ho zabít? Ale třeba více elegantněji, než pobít na ulici? Co když se teď upravil na vlastní pohřeb? Hlavou se mu honilo nespočet myšlenek do doby, než uviděl jiného muže, co v závěsu s dalšími dvěma došli ke stolu, kde je i on. Ten nejvíce vepředu se usadil a Tonyho prohlédl. Další dva jen přihlíželi. Velice nepříjemná to situace ty všechny muže sledovat, jak sledují oni jeho. Následovala tak ještě chvilka ticha, než muž pronesl Tonyho příjmení. Ten na to přikývl. Nevěděl, jak má přesněji jednat, on pořád ani nevěděl, o koho se jedná, co s ním chce probrat. Ale toho se mu během chvíle dostalo. Ne jména muže, ale aspoň začalo nějaké o téma. Slyšel o něm, že je dobrý právník. Správný, jaký v tomto světě má být. Na straně těch, co ví, co dát, aby o ně on projevil zájem spolupracovat. Tony jen tiše poslouchal, jak mu tam muž říká o jeho úspěších, jeho případech, skoro jako kdyby mu opakoval všechno, co si zažil. Začínal se vážně obávat, že jak se dostane k dnešní schůzce s klientem, tak mu někdo potom střelí kulku do hlavy. Nestalo se tak. Jak dokončil tenhle delší monolog odmlčel se a nakonec dodal něco, co Tonyho donutilo pozvednout obočí. Chtěl, ať pro něj pracuje. Ať jejich podnik zastupuje jako další právník. Že za to dostane peníze, které mu málo kdo může nabídnout. A nejen to. Pokud tuhle nabídku přijme, zajistí mu i to, že už nikdo mu nezkřiví vlásek. Pokud by se tomu tak náhodou stalo, tak za to zaplatí stejnou mincí. Tony, ještě stále zmaten, se tak na muže díval a zeptal na jméno. Odpovědi se mu na to ale nedostalo. Místo toho byla položena protiotázka, zda teda přijímá a natažená ruka. Tony na ni pohlédl. Nevěděl moc do čeho právě plánuje vstoupit, zda to není jen bouda, která ho dostane do vězení, ale… To všechno elegantní jednání, preciznost při vystupování - líbilo se mu to, chtěl toho být součástí. Natáhl tedy opětovně svou ruku a i když se mu u toho trochu zkřivil pohled bolestí z o něco dřívější nepříjemnosti, tak stisk proběhl. Muž pozvedl koutek úst do výšky a pronesl větu, že se těší na budoucí spolupráci. Brzy jej bude kontaktovat.

Tonymu po tomhle nezbylo nic víc, než sledovat muže, co se zvedl a vydal z podniku pryč. Sám potom také zvedl, pohlédl na toho, co jej tam dovezl a s jeho pomocí vydal také ven, ještě po cestě došel pro kabát. Té noci Tony neusnul a pouze uvažoval, co se to vlastně za tak krátkou dobu stalo. Někomu cizímu, kterého znal tak… maximálně půl hodiny kývnul na právní zastupování firmy, o které ani nic nevěděl. On se snad úplně pomátl. Nu, Tony potom další den ani nešel do práce a raději doma nad tímhle celé dny uvažoval. Taky byl doma ale i proto, že si musel pořešit všechny zranění, co získal. Štěstí stálo na jeho straně, protože to všechno měl jen naražené, ale nic zlomeného. Dále nějaké ty rány, které se během pár dní zahojily. A co to všechno tajemné mělo znamenat? Připojil se k někomu, kdo mu dá moc, chce moc, získá moc. Připojil se k někomu, kdo není zas tak úplně zlatíčko, ano další člověk z toho podsvětí světa. Tony ale ohledně toho není proti a všechno mu vyhovuje. Jednání a komunikace. Hlavní probíhá přes dopisy. Ono Tony není až tak nutně na tu technologii. Jakože ano, vyřizuje pracovní emaily, nebo telefonáty, ale když je mu nabídnuta jiná možnost komunikace, uvítá to. Začalo pro něj něco, co se mu líbilo a posunulo o něco dál. Postupně si říkal, že toho večera nelituje a je za přijmutí rád. Roky takhle plynuly, vlastně stále plynou a… Je spokojený, drží si stále klienty, kteří jsou pro něj důležití, roste mu pomalu, ale jistě jméno. Prožil si hromadu věcí, byl za ně rád, nebo nebyl, kdo ví. Vyrostl z toho chlapce, co se hlavně zajímal o ženy a chtěl s nimi trávit každičký večer. Teď už se víc zaměřuje na svůj, dá se to nazvat i kariérní, rozvoj. I když je pravda, že může nastat nějaký ten výjimečný večer, kdy si zajde do baru, ujede mu to a skončí s ženou v posteli. Ale pokouší se krotit a nic takového nedělat. Nemá na to čas. Nechce ani vztah s ženou, věděl by, že by něco takového nezvládal a zanedbával ji. Raději být sám s prácí. Ale kdo ví, třeba se tohle všechno v jeho životě změní na něco úplně jiného. Každý den si říká, že co kdyby… Nu není se tomu jeho co kdyby divit, když ví, co všechno mu už život ukázal a ještě se těší, že i ukáže, však má teprve svých čtyřicet dva let, to se má na co ještě těšit. Takže třeba někdy i najde ženu, které se bude věnovat tak dostatečně, aby stíhal ji i práci. Nebo nakonec zůstane sám a nic víc. Čas ukáže. Budoucnosti zdar, novým dnům vítejme!

Takže ještě taková věc na konec. Pokud budete chtít pomoct s nějakou věcičkou týkající se práv, stavte se, nebo napište dopis na adresu: 22 Bergh Apton Road. Co se týká toho, kolik za to budu chtít, tak se jistě dohodneme tak, ať je částka vyhovující pro obě strany. Obecně je jisté, že se Tony dohodne s kýmkoliv tak, jak je zrovna potřeba. Je jen potřeba věřit, že Tony ví, kolik si účtuje za co. A s tím musí druhá strana počítat, že jeho služby nejsou nízké. Ale za to je jisté, že za cenu, kterou mu dáte se vám u soudu, nebo při jakékoliv situaci, kde je advokát potřeba, velice vyplatí jeho schopnosti. Takže je dosti slabá šance na to, že by to mohlo dopadnout ve váš neprospěch. Pokud by se tak stalo, stále je možnost odvolání, takovou věc si Tony uvědomuje a využívá ji, jak je nutno. Druhý pokus vždy otevírá velké možnosti. Takže i šanci všechno obrátit a dokázat tak, že jen on má v té soudní síni pravdu a zaslouží si, ať jeho strana vyhraje. Jak jinak, prostě Tony.

​

​