Zajímavosti:

​

- Má vzácnou poruchu zvanou kongenitální analgezie, což znamená, že necítí bolest.

- Od přírody má vlasy šíleně kudrnaté, ale snaží si je žehlit a dostat pod kontrolu, daří se jí to však jen napůl.

- Ráda sbírá náhodné fakty.

- Zná tunu popkulturních narážek a dokáže citovat kultovní filmy.

- Možná to má souvislost s její poruchou, ale může vypít alkoholu, kolik se jí zlíbí, ale nikdy necítí kocovinu.

- Miluje adrenalinové zážitky.

- Na instagramu tráví víc času, než by někomu přiznala a má spoustu sledujících.

- Její jméno jí přijde příšerně ironické. 

 

Charakteristika: 

​

Když se podíváte na Sigrid, nejspíše si pomyslíte, že do Skotska úplně nezapadá. Její pleť má výrazně snědý odstín, k tomu přičtěte husté kudrnaté tmavé vlasy a okamžitě vás napadne, že se přistěhovala odněkud z ciziny, nejspíše výrazně jižněji položené země. Opak je však pravdou. V Edinburghu bydlí od malička. Z toho, že nezapadá mezi místní bledule si však těžkou hlavu nedělá. Velké hnědé očí jí rámují husté řasy a nos a tváře jí po celý rok pokrývá sprška pih, přičemž podobné se nalézají i na ramenou a zátylku. Patří mezi průměrně vysoké ženy, není tudíž divu, že si čas od času obuje vysoké podpatky a pár centimetrů si tak přidá. Ačkoliv je poměrně štíhlá, oplývá křivkami, pro než by spousta žen byla ochotna vraždit. Široké boky, útlý pas, plný dekolt a poměrně dlouhé nohy. Navíc Sigrid není móda úplně cizí a díky tomu může s čistým svědomím tvrdit, že je atraktivní (ačkoliv sebevědomí jí tedy rozhodně nechybí).

Kdybyste hledali vhodné slovo, jakým Sigrid popsat, šílený by bylo určitě jedno z prvních slov, které vám vplynou na mysl. Další by bylo pravděpodobně ukecaná. Jejím velkým zlozvykem je, že nemá filtr mezi mozkem a ústy. Říká vše, co ji napadne, jakkoliv nevhodné, hloupé nebo trapné to je, přičemž nehledí na to, v jaké se nalézá situaci, anebo snad zda s danou osobou hovoří poprvé. Jednoduše si mele svoje a přidává k tomu nějaké náhodné fakty a poznatky. Dost možná se tak stane, že vás neohroženě osloví a jen tak mezi řečí se dozvíte, že v tepnách plejtváka obrovského by klidně mohl proudit novorozeně, jak jsou široké, anebo začne polemizovat o tom, že knihy jsou vlastně potetované kusy mrtvého stromu. Spousta lidí se tak velmi brzy snaží zmizet, ale jsou i tací, které svou přímostí a šíleností rozesměje a dají se s ní do řeči.

Navzdory všemu je totiž poměrně okouzlující. Sálá z ní neutuchající energie a pozitivita, která spoustě lidem přijde přitažlivá. Navíc se vám nemůže stát, že by nastalo trapné ticho. Sigrid ho okamžitě zaplní. Dokáže ale najít společné téma téměř s každým. I kdybyste začali o oboru, o němž nemá ani ponětí, hned se začne zvědavě dotazovat, přihazovat vlastní myšlenky a nakonec s vámi povede zapálenou diskuzi o něčem, o čem před pěti minutami neměla ani ponětí. Spoustu svých slov doprovází výraznými gesty, což je pro ni typické. Pokud tedy sedíte u stolu, měli byste se ujistit, že všechno nádobí zůstane z dosahu jejích neposedných rukou.

Není asi překvapením, že má Sigrid smysl pro humor a to velmi různorodý. Nemůžete ji v zásadě urazit. Nic si nebere osobně, včetně legrace na její účet. A tabu? To pro ni neexistuje, a netýká se jen třeba černého či morbidního humoru - ačkoliv její oblíbený vtip o tom, jak rozeznat morbidní humor od černého - aka černý je deset mrtvých těl v popelnici a morbidní jedno tělo v deseti popelnicích - povídá klidně každému na potkání. Jednoduše si nemyslí, že existují témata, o kterých by se nemělo mluvit. Sex? Klidně. Zažívací obtíže? Žádný problém. Trápí tě prostota? Jo, kámo, soucítím. Někoho by tím mohla uvádět do rozpaků, ale většina jejích přátel to na ní oceňuje, vzhledem k tomu, že se můžou svěřit s čímkoliv. Co se přátel týče, je Sigrid hodně loajální. Sice nemůže říct, že by měla mnoho opravdu blízkých přátel, spíše kamarády, s kterými chodí ven se zabavit, ale nikdy by je nepodrazila, ani by nevykecala něco z tajemství, jenž jí svěřili. Má svůj morální kodex a dle něj se řídí. Jinak pravidla zrovna moc nerespektuje, spíše je ten typ, co si myslí, že by se měly porušovat. Nenechá se svazovat a to nikým. I díky tomu nenavázala nikdy vážný vztah. Omezuje se na krátkodobé vášnivé románky či dokonce jednorázové záležitosti. Nepatří mezi romantiky, kteří čekají na “toho pravého”. Přeci jen její máma se už dvakrát rozvedla a nyní žije s přítelem. Člověk by si měl užívat, dokud je mladý a monogamie nejspíš ani není pro každého. Ale možná jen doopravdy nepotkala někoho, kdo by ji donutil smýšlet jinak.

Ačkoliv se to možná nezdá, Sigrid není hloupá. Má excelentní pamět, díky čemuž ve škole vždy proplouvala s dobrými známkami. Vždycky však mnohem více tíhla k umění. Ráda zpívá i tančí, ale její životní vášní je malování a fotografování. Většina umělců propadne jen jednomu, ale ona si nedokáže vybrat. Zbožňuje vůni barev, to, jak dokáže převést vlastní fantazii do konkrétního výtvoru na plátně. Ale miluje i to, jak dokáže fotoaparát zachytit jedinečný okamžik, a jak se dá přitom jedna věc zachytit různými způsoby tak, že člověk hned pozná, kdo daný snímek fotil. Věčně ji tak můžete přistihnout procházet se po ulicích s foťákem zavěšeným na krku, anebo si všimnete skvrn od barev a uhlu na prstech, občas i tváři. Své obrazy zatím neukázala nikomu kromě své rodiny a učitelů na škole. Fotky však sdílí na svém instagramovém profilu a zároveň se před objektiv klidně i postaví a zapózuje. Získala spoustu sledujících a skrz spolupráci si občas něco přivydělá.

Její hlavní pracovní náplní je však brigáda v galerii. Ta příliš nevynáší, ale dodává jí zkušenosti potřebné ke studiu, ačkoliv zatím jen v zásadě pomáhá uklízet a chystat výstavy. Po nocích tak často pracuje i v jednom z mnoha edinburghských barů. Příliš ji to nebaví, ale vynáší to mnohem víc. Občas se stačí usmát, vzít si triko s hlubším výstřihem a dýška se hned víc sypou. A navíc pak může do baru chodit i ve volném čase a dostává pití zdarma, a to se vyplatí! Ráda se napije a ráda se baví, vzhledem k tomu, že netrpí na kocovinu.

Sic je divoká a společenská, má ráda i svůj klid. Občas jednoduše potřebuje vlastní prostor, na chvíli se ztratit v myšlenkách a úvahách. Když na chvíli zmlkne, zjistíte také, že umí výborně naslouchat, snaží se poradit a podpořit. V hloubce duše je laskavá, myslí si, že si každý zaslouží trochu toho štěstí. Nikdy ale nelže, proto se neptejte na odpovědi, jež nechcete znát.

Má ráda sázky a taky všelijaký adrenalin. Hodně tak sportuje, skočila bungee jumping, dělá kick box, kouká na horory a jezdí na motorce. Ačkoliv tak může působit jako drsná holka, rozhodně by o ní nikdo neřekl, že je tomboy. Má ryze ženskou energii, kterou umí umně využívat. A shledává to navíc atraktivním i u ostatních dívek. Teprve nedávno si po troše experimentování přiznala, že je bisexuálka. 

​

Minulost: 

​

Sigrid se narodila v Edinburghu. Její babička byla z Egypta, otec byl Ital, ale matka ho opustila ještě před narozením Sigrid a odjela do Skotska, kde měla tetu. Složitá historie. Dost to však vypovídá o tom, jak Sigrid přišla ke svým genům. Její matka se vdala, když byly Sigrid tři, ale zase se rozvedla v době, kdy Sigrid nastoupila do školy. Svého prvního otčíma si tak sotva pamatuje, rozhodně však o něm ví víc, než o otci, kterého nikdy nepoznala. O rok později se vdala za otčíma číslo dvě. Byl to snobský právník, kterého Sigrid z duše nenáviděla, tudíž ji potěšilo, když i tohle manželství zkrachovalo. Přineslo s sebou však i něco dobrého, konkrétně peníze z rozvodu, díky kterým si děvčata mohly žít trochu více na úrovni. Méně příjemné to pak však začalo být ve chvíli, kdy si matka jako beznadějný případ nabrnkla přítele, který byl typickým lenochem a vyžírkou. Občas si Sigrid vážně říkala, že by matka udělala lépe, kdyby zůstala svobodná, ale očividně patřila k těm, kteří pořád dokola lovily ony pověstné růžové brejličky počáteční zamilovanosti. Svou matku však Sigrid miluje, a tak vůči jejím zlozvykům neřekne ani půl slova.

Přeci jen si toho s ní matka hodně vytrpěla. Sigrid se narodila s poruchou zvanou kongenitální analgezie. Díky tomu necítila bolest. U miminka je to obzvlášť nebezpečné, jelikož neupozorní na to, když ho něco bolí. I horečka se u ní projevovala o něco mírněji než u jiných lidí. Dokonce plakala mnohem méně než jiné děti. A když začala chodit, bylo to jen horší, mohla spadnout, odřít si kolena a jen se zvedla a šla dál. Její matka z toho byla zoufalá, každý večer ji kontrolovala a často brávala k doktorovi. Jako malé byla čekárna u lékaře Sigrid dobře známá. Postupně se naučila, jak rozeznávat, kdy mohlo být něco špatně. Krev byla jednoznačně špatná, když tekla, něco se dělo. Modřiny a otoky by se měly hlídat. V šesti letech si zlomila ruku a tenkrát cítila velmi nepříjemný tlak a okamžitě pochopila, že něco není v pořádku. Teoreticky tak bolest v náznacích cítila, pokud byla bolest opravdu silná.

Matka ji díky této nemoci mnohem více hlídala, zakazovala jí sportovat a riskovat. Jenže když Sigrid přišla do puberty, více se projevovala její nezkrotná povaha a přestala být opatrná. Začala dělat kick box, vyvádět vylomeniny a v šestnácti si udělala řidičák na motorku. Aby však ulevila matčiným starostem a svému svědomí, vytvořila si rituál. Každý večer se pečlivě prohmatává a kontroluje v zrcadle, jednou za měsíc zajde na prohlídku k doktorovi, aby si byla jistá, že se nic neděje. Občas ji to štve, je to únavné, ale na druhou stranu alespoň necítí bolest, když přijde menstruace a její poprvé taky nebolelo, což jí hodně kamarádek závidí, tak z toho může těžit aspoň něco.

Vždycky ji bavilo umění, a tak když končila střední školu, bylo jí jasné, že zrovna to chce jít studovat. Matka jí to vymlouvala, že tenhle obor nemá budoucnost, ale Sigrid uměla být tvrdohlavá. A zatím si myslí, že si vybrala správně. Učivo ji baví a univerzitní život si užívá. Po návratu domů z ní však vždycky opadávala dobrá nálada. Hádala se s matčiným přítelem, který k okatému poflakování se přidal i pravidelné užívání alkoholu. Jednou ho její rýpání natolik rozčílilo, že jí vrazil facku a to byla pro Sigrid konečná. Přestala na matku naléhat, ať si najde někoho lepšího. Místo toho si zbalila své věci a na pár dnů šla ke kamarádce. Našla si druhou brigádu a následně pokoj v jednom z bytů v centru. Stál hodně, ale měla tam dostatek soukromí a jen kousek do školy. I proto tolik pracovala, potřebovala platit nájem. Matce se teď vyhýbá, ani jí nezvedá telefony. Tíží ji to, ale taky ji vnitřně štve, jak se matka zachovala. 

​